2007

19. 12. středa (Ester)
Opět jsme přijeli s Martinkou a Martinem. Šli jsme na procházku a na jedné louce, kde byl terén docela OK, si Vik kousek zacválal.

15. 12. sobota (Radana/Radan)
Ach ti myslivci. Vidí, jak mladá křehká žena vede dva velké silné koně do výběhu a přesto bezohledně několikrát vystřelí. Člověk až žasne nad neznalostí oněch zelených chlápků, jež troufale pojmenovali svůj úřad od slova "mysliti" a přitom neznají základů chování zvěře ni slušnosti.
A tak se ořové bujní vzepjali, utrhli, rozběhli .. utekli. Vikoušek, čumáček, spěchal jen toliko k výběhu klisniček a tam klidně posečkal, než křehká žena zelených mužíků vyhubuje, svěřence své poshání a konečně do výběhu odvede.
... a když jsem odpoledne přijela, vzala jsem Vika jen na vodítko a šli jsme špacírem na polňačku. Klusem dolů, krokem nahoru - dobré půl hodinky. Jinde je terén nemožný a chodit je potřeba, aby alespoň maličko opadly nálevky.

4. 12. úterý (Barbora)
Opět jsme přijeli s Marťou a Martinem. Měli jsme víc času, tak jsme trochu upravili "jízdárnu". Jezdilo se lépe než minule, ale stejně se nedalo ani pořádně naklusat kvůli špatnému povrchu jízdárny.

1. 12. sobota (Iva)
Vzala jsem Vika na parelku a těžkou lonž. V kruhovce je nebezpečně kluzký a rozbahněný povrch, tak jsme pracovali vedle na trávě. Pod tíhou lonže nosil Vik hlavu celkem dole i bez různého vyvázání a šněrování. Bohužel ho to takto lákalo uždibovat travičku. Když jsem lonží zavlnila nebo na něj houkla, ať nežere, okamžitě se rozklusal a vystrčil hlavu do nebe.
Chjo - potřebovala bych na něj mnohem více času.

29. 11. čtvrtek (Zina)
Přijeli jsme s Deniskou, Martinem a jeho přítelkyní Martinkou kolem 11 hod a koníci byli zrovna odváděni do výběhu. Vikinga jsme odchytli ještě v boxe, tak jsme vzali čištění, vyvedlil Vika před stáje a Martinka začala čistit. Bude jezdit, tak ať se s Vikem trochu oťukají. Se zklamáním jsem zjistila, že má Vik na zadních nožkách nálevky :(
Vik je po nemoci a na provizorní jízdárně nebyl zrovna pěkný terén, tak jen drezurkovali v kroku. Šlo jim to pěkně.

17. 11. sobota (Mahulena)
Když jsme přijeli, Hanka právě chystala Vika na lonžování. Během nemoci hodně spadl ze svalů, tak je potřeba zase trochu nasvalit a zároveň zjistíme, jestli při zátěži nezačne opět kašlat.
Nelonžovali jsme dlouho - bylo ošklivé počasí, padal sníh s deštěm. Viking během práce ani jednou nezakašlal - uff.
Byl zmoklý, tak jsme mu ani neostříkali nohy od bláta a rovnou ho šoupli do boxu pod odpocovací deku.

8. 11. čtvrtek (Bohumír)
Předplatili jsme si ustájení na 3 měsíce dopředu (listopad, prosinec, leden).

3. 11. sobota (Hubert)
Několik dlouhých měsíců jsem vybírala westernové sedlo, které by nejlépe vyhovovalo mě i Vikimu. Po nastudování nejrůznějších materiálů a podle zkušeností různých lidí jsem vybrala dokonalost samu - Cliff Wade.
Jen o pár měsíců méně jsem stejně pečlivě uvažovala o sedláři, který sedlo ušije.
A dnes přijel mistr sedlář Honza Rejmon, abychom se domluvili. Mrknutím oka však zjistil, že C.W. Vikimu kvůli vyššímu kohoutku pasovat nebude.
Vyzkoušel ještě několik dalších koster. Pasovala až poslední - Mountain Association.
Jelikož jsem o tomto typu sedla četla a slyšela jen velmi málo, začala jsem rychle shánět informace na internetu. Na www.equichannel.cz si mého dotazu všiml mistr sedlář Milan Nepustil a napsal mi mail. Díky jeho zájmu a trpělivosti nyní vím, že tento typ sedla patří mezi sedla westernová, současná, pracovní (nebo-li dobytkářská, In-Stock), ranchropingová (podle provedení sukní a závěsů - já budu mít rancherské).
Vznik sedla se datuje kolem roku 1910 a pochází z oblasti SZ Ameriky (Oregon, Idaho, Colorado).

26. 10. pátek (Erik)
Odpoledne volala stájnice Evča, že má Vik kašel a zítra k němu přijede veterinářka. Prý už včera zakašlal ve výběhu, ale vypadalo to, že mu jen zaskočilo, ale dnes ho vzali ven pod sedlo a při naklusání se rozklašlal víc. Pravděpodobně to chytil od hřebečka Dacka, který chodí do vedlejšího výběhu a dávají si s Vikim "nos na nos" přes ohradu.
Letošní pozdim dává Vikovi po zdravotní stránce zabrat - nikdy mu nic nebylo a teď najednou furt něco. Snad pomůžou jedny antibiotika a bude to OK.

13. 10. sobota (Renáta)
Přijeli jsme kolem půl třetí. Honem jsem se převlékla a utíkala pro Vikiho do výběhu.
Je nádherné počasí a spolu s dalšími čtyřmi koníky jdeme ven. Ze začátku se Vik loudal, ale pak se trochu rozhýbal. Byl moc hodný. V lese zvládl i pětici motorkářů.
Deniska byla také moc hodná - čekala s tatínkem před stájemi, až se vrátíme.

10. 10. středa (Marina)
Až dnes se podařilo dohnat nějakého kováře - tím ochotným byl pan kovář Šedivý (jen předky 1000,-kč).

4.10. čtvrtek (František)
Vik byl s Hankou a ostatními na dlooouhé túře. Cestou domů mu upadla přední podkova. Kopyta se mu hodně vyštipují kolem podkováků, ale po Kerabolu začala rychle dorůstat, tak jsem zvědavá, jestli budou mít i lepší kvalitu.

2. 10. úterý (Olivie/Oliver)
Přijeli jsme po poledni. Vzala jsem Vika z výběhu, dovedla ho před stáje a začala čistit. Mezitím přišla Hanka a povídala mi, že občas vezme Vika ven, že na něj sedlá western, který mu nesmírně sluší a že je moc hodný. Chodí spolu kopečky, aby nabral trochu svaly a rozdýchal si plíce (prostě aby se dostal trochu do kondice). Když Evča s Cookie nacválají, tak se nechá klidně udržet a počká si na pobídku do cvalu nebo do klusu. Prostě zlatíčko.
Ale také už málem Hanku sundal. Jeli s Evčou a Cookie lesem a Viking šel jako první. Na zemi u cesty byl vyhozený nějaký odpad a Vik se toho bál. Hanka ho pobídla, udělal dva kroky, pobídla ho znovu a on se přizvedl na zadní a otočil se jak na obrtlíku. Bylo štěstí, že za nimi stála Cookie, o kterou se zastavil - jedině tak se prý Hanka nesetkala s matičkou Zemí :)
Jojo, takové věci Vikoušek umí - také jsem již nejednou měla tu čest :)

27. 9. čtvrtek (Jonáš)
Po více než roce a půl jsem se konečně rozhodla, odhodlala a ... napsala mail Honzovi Rejmonovi a domluvila se s ním na ušití westernového sedla.

23. 9. neděle (Berta)
Evča mi napsala, že má Vik zakalené pravé oko. Veterinářka měla do stáje zrovna cestu, tak se na to mrkla a předepsala kortikoidovou mastičku (400,-). Vikovi se mastička moc nelíbí a dělá fóry, ale Evča je šikovná a 5x denně ho "přepere".
Pravděpodobně je teď na oči nějaké "blbé období", protože veterinářka říkala, že ji kvůli očím volají skoro z každé stáje.

16. 9. neděle (Ludmila)
Vik byl pod sedlem s Hankou. Je to starší drobná paní, která má s koňmi hodně zkušeností. Vzala si na něj westernové sedlo. Viking byl opět moc hodný a šikovný.

11. 9. úterý (Denisa)
Koupila jsem Equistro Kerabol na kopýtka, kovový věšák na deku, knížku "Koně nikdy nelžou", místovací vidle a spoustu dalších věcí. Jeli jsme za Vikem, ale bohužel pršelo, takže jsme přes vysokou trávu ani nešli k výběhu :(

8. 9. sobota (Mariana)
Volala mi Evča, že za ní přijede kamarádka a vzali by Vikinga ven pod sedlo. Ráda jsem souhlasila. Vik byl prý celou dobu hrozně hodný a poslušný.
Všimly si ale, že mu vůbec nesedí sedlo. Přední rozsochu má velmi vysoko nad kohoutkem a sedlové polštáře vzadu vůbec nedolehnou na Vikova záda. Jakoby mu to sedlo bylo úzké. Marně přemýšlím, jestli to takto bylo už od začátku :( nebo jestli se tak mohlo stát až teď, když jsem na Vikovi nejezdila a spadly mu svaly.

1. 9. sobota (Linda/Samuel)
STĚHOVÁNÍ
Ráno jel manžel půjčit přepravník (600,-Kč/celý den). Já jsem mezitím nachystala svačinu, mléko pro Denisku a pro sebe věci na převlečení (vypadalo to, že bude pršet a já pěkně zmoknu).
Do Libomyšle jsme dorazili kolem poledne. Nacouvali jsme vozíkem do uličky vedle výběhu a já jsem šla pro Vika. Vzala jsem si ho na parellku a těžké vodítko. Přivedla jsem ho k přepravníku tak blízko, jak jen to šlo - když Vik uviděl přepravník, tak pěkně znervózněl. Začala jsem ho čistit, aby se při známé činnosti trochu uklidnil.
Po chvíli projevil sám o vozík zájem. Začal očuchávat nástupní rampu. Pobídla jsem ho ke kroku. Přišel až k rampě, ale nevkročil na ni. Zkusila jsem metodu nakládání podle M. Robertse, ale to Vika zmátlo a rozdivočilo. 2x se mi vytrhl a utekl.
Zkusili jsme použít lonž (přes zadek - jistě znáte), ale to bylo ještě horší.
Nakonec jsem si řekla: "Klid. Zastav se. Přemýšlej. Máš času dost." Nechala jsem Vika jen tak stát před přepravníkem a koukat. Vybídla jsem ho ke kroku. Když poslechl, dostal za odměnu chvíli klidu. Když začal couvat nebo jinak blbnout, tak jsem ho nechala oběhnout pár koleček. Měl na výběr: buď bude hýbat nohama a kroužit a unavovat se, nebo nastoupí a bude mít klid. Velice brzy pochopil, že je pro něj výhodnější nastoupit. Vylezl až na rampu všema čtyřma nohama, ale jakmile se dostal hlavou dovnitř, tak "zklaustrofobil" a vycouval. Viděla jsem na něm, že by rád nastoupil, ale má hrozný strach, který musí překonat.
Snažila jsem se mu pomoct tím, že jsem stála v přepravníku a pomalu ho přitahovala na vodítku k sobě. Dokud šel kupředu (do vozíku), byl tlak vodítkem minimální až žádný. Jakmile začal couvat, vyvinula jsem větší tlak na ohlávku. Když udělal krok dopředu, tlak jsem povolila. I toto velice rychle pochopil. Opět měl na vybranou: buď ho bude ohlávka tlačit za ušima, nebo nastoupí a nebude ho tlačit nic.
Po pár minutách odhodlávání a sbírání odvahy se nadechl, vykročil a ... nastoupil!
Zadní nohy měl skrčené, zadek stažený a celý se třásl - strach měl nepopsatelně očividně obrovský. Ale překonal ho!
Nabízela jsem mu za odměnu jablko, mrkev a seno - nic nechtěl, jen po mě koukal a strnule stál. Hladila jsem ho a šeptala mu tisíce slov chvály a obdivu.
Rychle jsem mu přes parellku nasadila obyčejnou stájovou ohlávku a přicvakla ji na vazák.
Po hodině a půl jízdy jsme zastavili v novém domově. Nacouvali jsme k travnaté kruhovce. Otevřeli jsme přední dvířka na vozíku a uslyšeli, jak Vikovi crčí pot z břicha. Stále se klepal a funěl. Mluvila jsem na něj a opatrně vlezla za ním. Připnula jsem vodítko k parellce a odepla vazák ze stájovky. Manžel mezitím otevřel vozík ze zadu. Šeptla jsem "jdi zpět" a Vik neohrabaně a zbrkle vycouval. Na trávě se zastavil a nikam neutíkal. Stále jsem držela vodítko (3,8m), prošla jsem vozíkem k Vikimu a pobídla ho do kroku, aby se pohyboval, uklidnil a oschnul.
Vik se rozhlížel a nasával nové vůně. Pozdravil se s mladým hřebcem ve výběhu o 200m dál. Po chviličce se začal popásat a během pár minut oschnul.
Trošku jsem ho přetáhla kartáčem a vyrazili jsme se seznamovat do výběhu. Vik byl jak na jehlách, zastavoval se, ale neutíkal. Když jsme šli kolem výběhu, už se na něj šklebila vůdčí klisna a její zástupkyně. Vpustili jsme ho do stádečka.
Všichni si oběhli pár koleček klusem, zašklebili se na sebe, Vik jednou vyhodil a byl klid. Nejdéle Vika proháněli dva poníci.
Vše dobře dopadlo. K večeři dostal Vik sladový květ s ovsem - všechno hezky snědl :)


22 .8. - středa (Bohuslav)
Do stáje byl pozván na všechny koníky pan zubař. Přestože Vik nemá se zuby žádné zjevné potíže, nechala jsem ho preventivně prohlédnout taky. Všem koním stačila jedna sklidňující injekce, jen Vik musel dostat dvě a jeden koníček dokonce čtyři injekce. Vik má zuby naprosto v pořádku (ťukťuk na dřevo). Pan zubař je jen trochu obrousil a další preventivní prohlídka může být až za 2 roky. Zaplatila jsem 1.050,- Kč.

20. 8. - pondělí (Bernard)
Definitivně jsem domluvila stěhování do jiné stáje. Bohužel musíme opustit naši báječnou a úžasnou stáječku v Libomyšli :( Přestěhovali jsme se a mám to teď k Vikimu 60 km. Vídám ho jen o nedělích a to je hrozně málo, takže si ho přestěhuju blíž. V naší nové lokalitě je ale o dobré ustájení nouze (pokud nejsme prachatí), takže bude mít menší výběh. Ale lidičkové okolo vypadají sympaticky a znale, tak snad bude všechno OK. Teď už jen naložit Vika do vozíku - to bude taky zážitek.

11.8. - sobota (Zuzana)
Sotva jsme přijeli, začalo poprchat. Denisku jsem tedy nakojila pod střechou u sena, aby mohla s tatínkem zůstat v suchu a do výběhu za Vikouškem jsem se vypravila sama. Dominantní koníci stáli u vchodu, Viking s ostatními dole u potůčku. Moc se mi mezi "dominátory" nechtělo - často po sobě vyhodí nebo chňapnou a bylo mi jasné, že jakmile otevřu výběh,nastane tlačenice, která nebývá pro člověka nic bezpečného.
Tak jsem zkusila na Vika zavolat - nerozběhl se ke mě ihned cvalem ;), ale po pár zavolání zvedl hlavu a začal se pomalu šourat blíž. Docela jsem se divila, protože k "dominátorům" se většinou dobrovolně nepřibližuje. A tak jsem podlezla ohradník a šla mu naproti. Všichni "dominátoři" se okamžitě scukli kolem mě a číhali, jestli nevytáhnu chleba nebo něco jiného zajímavého. Nakonec jsme se k sobě s Vikískem prodrali a já mu potají šoupla maličkou kůrku, kterou jsem pečlivě schovávala v dlani. Ovšem jakmile mu chrupla v hubě, mezi "dominátory" to zašumělo a hrnuli se ukořistit také něco na zub. Tento tlak Vik nevydržel a zdrhnul. Mě nezbylo nic jiného, než začít mávat lonžkou, "nahodit ramena" a odhánět a odhánět. Koně se kolem mě mleli, kopali po sobě a žádný nechtěl ustoupit do pozadí, aby náhodou nepřišel o nějakou dobrůtku, ale trochu místa jsem si přeci jen "vymávala". Zavolala jsem znovu na Vika a nevěřila, že se dobrovolně pohne směrem ke strkanici - ale překvapil dnes už podruhé a přišel až ke mě! Nemohla jsem ztrácet čas velkým chválením, přehodila jsem mu lonžku kolem krku, jejímž druhým koncem jsem stále mávala na "dominátory" a rychle jsme vyklouzli z výběhu ven. Uf.
Zběžně jsem Vika vyčistila a chtěla ho vzít do kruhovky. Dříve k ní vedla cesta volným prostranstvím. Dnes jsou okolo udělané menší výběhy pro sporťáky, takže se jde ke kruhovce užší cestičkou - a ta se Vikovi moc nelíbila. Chtěla jsem, aby šel za mnou sám, ale vždy se těsně před kruhovkou zastavil a dovnitř vkročit nechtěl (no není blbej - ví, že ho tam čeká práce :)).
Pršelo čím dál víc. Nakonec jsem musela jít za něj, mávnout lonžkou a do kruhovky ho "vehnat". Než jsme stihli zopakovat a procvičit pár základních věcí, strhla se obrovská průtrž mračen. Oba jsme byli mokří na kost, když se k výběhům začala blížit temná zahalená postava - pan majitel šel zavřít koníky domů a asi nevěřil vlastním očím, když zjistil, že v kruhovce se i za takového počasí normálně pracuje jakoby nic :)))
Zrovna jsem si říkala, že už budu končit, protože fakt není vhodné, abych teď onemocněla. Opustili jsme tedy kruhovku a šli úzkou cestičkou kolem pidivýběhů. Nejdřív se Vik cpal dopředu, ale když jsem mu naznačila, že první jdu já, tak se uklidnil a zůstal za mnou. Po očku jsem ho kontrolovala a najednou se mi zdálo, že je nějakej divnej. Otočím hlavu a vidím, že mu na blátě podjely zadní nohy, on kecl na zadek a řítí se rovnou na mě - naštěstí jsme byli na rovině, takže jsem popoběhla dva kroky dopředu a Vik stačil zabrzdit a narovnat se. Uf.
Pustila jsem ho na cestu k maštalím, pan majitel pustil koníky z výběhu a když jsem se po blátivé cestě dohrabala ke stájím i já, Vik už spokojeně chroupal seno :)

7.8. - úterý (Lada)
Jelikož jsem byla s Deniskou na prázdninách u mamky na Moravě, neviděla jsem Vika 16 dní - děs!
Proto jsme za ním jeli hned při nejbližší možné příležitosti a to bylo dnes. Sice jsem na něj měla čas jen cca 30 minut, což je zoufale malinko, ale lepší než nic ;)

25.7. - středa (Jakub)
Nakován na předky (600,-)

15.7. - neděle (Jindřich)
Přijeli jsme až po šesté večer, když už bylo trochu chladněji. Vika jsem si přivedla z výběhu na travnatou jízdárničku vedle kruhovky, kde ho vždycky čistím. Nechala jsem ho spásat trávu a nakojila Denisku. Pak jsem ho zběžně vyčistila, zabědovala jsem nad suchem popraskanými kopyty a šli jsme pracovat do kruhovky. Dnes se mu chtělo nějak běhat a lekat (ptáčků létajících kolem), tak tedy běhal. Střídala jsem klus a cval, ale udržet ho chvilku v kroku se mi podařilo, až když byl celý zpocený. Zkusili jsme zacouvání, zůstat stát ve středu kruhovky, i když jdu pro pamlsek a zvednutí packy. Pak jsem opět kojila Denisku a Vik se popásal na jízdárně. Nakonec jsem vzala Vika k potoku, aby si alespon trochu namočil kopyta. Když se napil, nasměrovala jsem ho do vody. Moc se mu nechtělo, vydržel tam stát jen chvilku a už zase lezl ven. Tak jsem ho do vody vyslala znovu. Takto jsme "kroužili" na břehu a ve vodě několikrát, než přišli další koníci. Jeden z nich přešel potůček a chvíli se pásl na druhém břehu. Najednou se rozběhl přímo proti nám a ani když vběhl do potoka nezpomalil. Měla jsem tři možnosti: skočit do potoka, zůstat stát, nebo se začít drápat do prudkého svahu. Tak jsem zůstala stát a doufala, že do mě kůň nevletí a že na mě neskočí ani Vik. Kůň profrčel kolem a mě bylo hned jasný, že si Vik nenechá utéct "prchající stádo" a přidá se. Když se skokem otočil a trhl mi vodítkem, tak jsem vodítko pustila a nechala ho Vikovi sklouznout z krku. Stejně jsme už měli po práci a chtěla jsem ho pustit :)

26.6. - úterý (Adriana)
Naočkován (450,-)

17.6. - neděle (Adolf)
Poprvé po porodu (3 týdny) jsem vlezla opět do sedla. Bohužel jsem se soustředila víc na tatínka s kočárkem než na Vika a ten toho hned využil: využil možnosti leknout se čehosi víc než bylo nutné a já jsem spadla. Byl by to docela obyčejný a neškodný pád do pole, kdyby mě Vik nevzal zadníma nohama přes záda. Asi 15 minut jsem špatně viděla (jen tmu a žluté obrysy věcí) a dost mě bolela záda. Naštěstí se v blízkosti objevila jedna kolegyně ze stáje, která mi pomohla Vika odvést do výběhu, odstrojit ho a odnést sedlo do sedlovny (díky Lucko!). Pak jsme jeli do Motola na pohotovost. Nemohla jsem zvednout levou ruku, tak mysleli, že mám v háji rameno, ale podle RTG je všechno (i páteř - uf!) OK, jen jsem celá naražená a nejvíc to odnesla levá lopatka. Asi 3 dny jsem byla naprosto nepohyblivá a dalo mi hodně práce si lehnout nebo vstát.

15.6. - pátek (Vít)
Odčerveno.

10.6. - neděle (Gita)
Jeli jsme Vikouškovi představit Denisku. Zjistili jsme, že podlomy jsou už fuč - zinková mastička zabrala :)

24.5. - čtvrtek (Jana) - 39 týdnů těhotenství
Mezitím co jsem byla v porodnici na kontrole, dostal Vikoušek nové podkovičky na přední nožičky. Vzadu zůstává i nadále na boso.

12.5. - sobota (Pankrác) - 37 týdnů těhotenství
V týdnu mi psala majitelka stájí SMSku, že má Vik podlomy. Takže se mu to nezlepšilo, ale spíš zhoršilo když si toho také všimla :(
Na všech třech světlých spěnkách má suchou popraskanou kůži. Jen černá nožka je zdravá.
Nejdřív jsem Vika celého vyčistila. Pak jsem mu nohy sprchovala hadicí, aby strupy trochu změkly a daly se oloupat. Nejhůř je na tom levá zadní, ale nejcitlivější byl na pravou zadní (na tu je nějaký citlivější vždycky - i při kování).
Stroupky jsem jemně sloupala, spěnky pořádně omyla čistou vodou a pečlivě opláchla roztokem hypermanganu.
Pak jsme krokovali v co možná nejčistším prostředí a čekali, až nohy oschnou.
Viking nemá žádné dlouhé a bohaté rousy, ale i tak jsem mu je raději ostříhala.
Suché spěnky jsem otřela toaletním papírem, abych se přesvědčila, že jsou opravdu suché a abych je očistila od zrníček nečistost, které se při krokování nachytaly.
Pak jsem spěnky pečlivě promazala zinkovou mastí a pustili jsme Vika zpět do výběhu. Letěl ke stádu jak šílenec a řehtal na své kamarády, jako by je neviděl minimálně celý den a ne jen hodinku :)))
Také jsem dnes zjistila, že máme ve stáji nového koníka - je to hřebec. Hmm, jsem zvědavá, co to s ostatními koňmi udělá :)

5.5. - sobota (Klaudie) - 36 týdnů těhotenství
Tak se nám asi začínají klubat podlomy. Jak je to možné, když je pořád v suchu a čistu? Asi to nebudou pravé podlomy, ale spíš popraskaná kůže z přílišného sucha. Zatím to nijak neřeším. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

19.4. - čtvrtek (Rostislav)
Za Vikem jsme přijeli i s kamarádkou Peťou a zrovna jsme ho zastihli, když pil z potoka.
Očičko vypadá, že se hojí dobře - celou hlavu jsem mu pečlivě pomatlala repelentem.

17.4. - úterý (Rudolf) - 34 týdnů těhotenství
Rána na oku se hojí - když jsme Vika vzali z výběhu, měl na ní strup. Ale pak se Vik o něco podrbal a strup si strhl :( Ránu jsem vydesinfikovala Betadinem a okolí oka natřela repelentem.

14.4. - sobota (Vincenc)
Před polednem volala Zuzka - prý vůbec nemohla Vika odvést od stáda z výběhu do boxu, hrozně zlobil a vyváděl a v boxe ji pak pošlapal. Kdykoliv se nechá odvést kamkoliv, ale dnes jakoby něco tušil.
Nakonec se paní doktorce podařilo oko prohlédnout, strhnout stroupek z víčka a vyčistit ránu. Víčko je nateklé hoodně, ale oko je v pořádku a snad by se z toho nemělo vyklubat nic horšího - rána na oku se bude hojit asi déle než kdyby byla jinde (paní veterinářce 400,-Kč).
Po poledni jsem v Equiservisu koupila kromě kartáče (70,-Kč) novou síťku proti hmyzu (170,-Kč) a jeli jsme za Vikem. Spokojeně se pásl ve výběhu a tvářil se jakoby nic :) Odvedla jsem ho do malého výběhu vedle kruhovky, vyčistila, namazala mu hlavu repelentem a zkusila novou síťku - ta už sedí o poznání lépe, ale přece jen je oko nateklé tak moc, že síťka o stroupek drhne, takže nám proti hmyzu zbývá opět jen ten repelent.
Vik byl hodný a klidný a venku bylo krásné vedro - napadlo mě, že bychom se mohli jít podívat dolů k potůčku, který protéká výběhem. Většina koní tam chodí pít, ale měla jsem tušení, že Vik asi ne. Sešli jsme dolů ke břehu a moje tušení se potvrdilo v okamžiku, kdy Vik přestal cítit pevnou půdu pod nohama a kopýtka se mu začala propadat v rozbahněném břehu. Hned začal couvat, v tom zařehtali koně, Vik se za nimi otočil ... a už jsem jen cítila pach spálené kůže ve své dlani a viděla vlající vodítko. Hm - čtyři velké puchýře - to jsem už dlouho neměla :)
Milého Vikouška jsem odchytila a šli jsme na věc znovu. Nejdřív jsme jen tak koukali na vodu, pak jsem mu do ní házela kamínka a čeřila ji klacíkem (to se mu hrozně líbilo :))), ale jak jsem ho trochu pobídla, aby vstoupil předníma nohama do vody, tak se na fleku otočil a zase zdrhl!
Opět jsem ho odchytila a šli jsme na věc potřetí. Opět jsme jen koukali, čeřili a zvykali si ... pak jsem si dřepla a začala čeřit vodu rukou ... to Vika zaujalo, přišel sám blíž, frkl do vody v místě, kde jsem měla ruku a začal pít. Pil dlouho, měl asi velkou žízeň :)
Říkala jsem si, že teď to nevzdám a prostě ho do té vody dostanu. Ale jak? Inu - dlouho jsem nepřemýšlela. Prostě jsem do vody vlezla já a on šel za mnou :) Ani nemrkl. Začal si ve vodě hrát a já jsem zjistila, že když člověk vleze do potoka v botech a ponožkách, tak se voda vůbec nezdá studená :)))

13.4. - pátek (Aleš)
Volala Zuzka (majitelka stájí), že se otok vůbec nezmenšuje a spíš to vypadá, že má Vik oko více přivřené a slzí - jestli můžu přijet, podívat se na to a rozhodnout, zda volat veterináře.
Dohodli jsme se, že zavoláme veterinářku raději rovnou - ať máme obě klid. Paní doktorka slíbila, že přijede dnes večer nebo zítra ráno - dřív bohužel nemůže.

12.4. - čtvrtek (Julius)
Zajeli jsme v Žebráku do prodejny Heapco a koupili Vikovi masku proti hmyzu (305,-Kč) a gelový repelent (370,-Kč).
Vik byl ve výběhu a pásl se - vypadal úplně v pohodě. Vzali jsme ho bokem a trochu vyčistili ránu Betadinem (moc se nechtěl nechat). Pak jsme zkoušeli nasadit síťku, ale větší šmejd jsme snad koupit nemohli - těsně pod ušima měla spoustu volné síťoviny, ale v místě, kde má kůň oči, přiléhala těsně k hlavě a na oči tlačila. Bohužel jsem ji hned zahodila i s krabicí, tak už ani nevím, co to bylo za výrobce - jen vím, že to byla velikost Standard a dle slov prodejce měla pasovat.
Tak jsme Vikovi alespoň důkladně popatlali hlavu repelentem, aby mu na očičko nelezlo tolik hmyzu.

11. 4. - středa (Izabela) - 33 týdnů těhotenství
Po sedmé hodině večerní mi volala majitelka stájí. Hrozně ve mě hrklo, protože je mi jasné, že by nevolala jen tak.
Nejdřív mě uklidnila, že nejde o nic hrozného. Přivedli koně domů z výběhu a Viking má nad levým okem ránu a oko oteklé. Rána asi ani moc nekrvácela, na šití to není. Vydesinfikovala mu to betadinem, oko je prý v pořádku a ráno uvidíme, jak bude vypadat otok.

7. 4. - sobota (Heřman/Hermína)
V Dance and Jump jsme koupili repelent Tri-Tec 14 Fly Repellent (1060,-Kč) a jeli jsme za Vikim. Vyčistila jsem, nandala voltižní pás s madly a vozili jsme šestiletou Kristýnku.

5. 4. - čtvrtek (Miroslava) - 32 týdnů těhotenství
V úterý mi poštou přišel voltižní pás s madly. Doma jsem našla vhodnou deku a jeli jsme za Vikim vyzkoušet novou výstroj.

26. 3. - pondělí (Emanuel)
19:20 hod
právě koukám přes webkameru, jak přišli koníci z výběhu do stáje. Většina z nich trefila do svého boxu - Vikoušek taky. Vyčůral se a pustil se s chutí do sena :)

21. 3. - středa (Radek) - 30 týden těhotenství
dopoledne přijel pan kovář a koval pět koní. Bohužel jsem u toho nemohla být ani já ani manžel (chodíme do zaměstnání). Naštěstí není problém domluvit se s majitelkou stájí Zuzkou - zvládli okovat i bez nás. Zadní nožky zůstávají nadále bosé - pan kovář zhodnotil kopýtka OK.

11. 3. - neděle (Anděla) - 28 týden těhotenství
Ve výběhu už raší nová travička. Skoro mi bylo líto od ní Vika odtrhávat.
Dovedla jsem si Vika k úvazišti na dvorek, vyčistila, vydrbala a ... nasedlala. Trošku jsem se u toho zapotila, ale zvládli jsme to. Nejprve jsem si na travnaté jízdárně udělala pár koleček v kroku já, potom FiM a pak jsme pustili Vika zpět do výběhu mezi ostatní koníky.

4. 3. - neděle (Stela) - 27 týden těhotenství
Vik byl opět jak čuňátko. Vyčistila jsem ho jen nahrubo, aby nám zůstalo víc času na procházku a pastvu.

28. 1. - neděle (Otýlie) - 22 týden těhotenství
Ve středu konečně nasněžilo. Koníci jsou čistí a dovádějí ve sněhu.


9.1. - úterý (Vladan) - 20 týden těhotenství
Majitelka stájí mi psala SMS, že mají objednaného kováře a jestli potřebujeme, že na Vika mrkne taky - že to zvládnou i sami, když jsem marod. Kovat jsme už opravdu potřebovali - vše dopadlo OK. Vik má na předku nové podkůvky a na zadku zůstává bosý - venku je hezky měkko :)

7.1. - neděle (Vilma) - 19 týden těhotenství
Od pátku jsem nemocná, tak jel za Vikim jen FiM. Vikoušek byl prý moooc hodný a úplně úžasný, nejlepší a miláček mazlíček :)

<--- jdi na deník roku 2006

<--- jdi na deník roku 2005