2008
27. 12. sobota (Žaneta)
Stěhuji se. Panička přijela ráno chvilku po deváté, posbírala několik posledních věcí, které na stáji ještě měla a začala mě čistit. Pak mě vyvedla ven před stáj, nasadila šlachovky a strouhačky, nasedlala, nauzdila ... a v 10:25 jsme vyrazili. Doprovázela nás Anička na Floře a Kačka na Dynovi - moc jim děkujeme, sami bychom netrefili.
Přešli jsme po frekventovaném mostě přes řeku i přes malé betonové můstky, zvládli jsme úzké cestičky i dlouhé strmé kopce.
V Lukách jsme zastavili před hospodou a čekali - měli jsme zde sraz s novými kamarády z Petrova, kteří nám jdou naproti. Za pár minut se objevila drobná bílá klisnička a temperamentně se mi předvedla ze všech stran. Uznal jsem, že bude lepší neprotestovat a poslušně se za ni zařadil a pokračoval v cestě. Na louce na nás čekali ještě další dva koníci a roztomilý strakatý poníček. Rychle jsem je přeběhl očima a už se šlapalo dál. V místech, kde to šlo, jsme naklusali, ale panička už na mě pozorovala únavu, tak se mi snažila odlehčit, jak jen mohla. Čím dál častěji jsem uklouzl nebo zakopl a v jednom remízku mi ujeli nohy tolik, že jsme už skoro leželi - ani jeden nevíme, jak se mi to nakonec podařilo z posledních sil srovnat. Panička se srovnala v sedle, vrátila pravou nohu do třmenu a jen trnula, abych neměl natáhlou šlachu (nebo nedejbože něco horšího) a nezačal kulhat.
Naštěstí to nebylo tak zlé, jak to vypadalo - uf - mohli jsme pokračovat. Na jedné louce se klusalo tak dlouho, že mi už opravdu docházely síly a když jsem viděl, jak stádečko mizí v dál, musel jsem zařehtat, aby na mě počkali.
K nové stáji jsme dorazili všichni v pořádku a já byl mokrý jak už dávno ne - úplně se ze mě kouřilo. Panička mě rychle odstrojila a hodila na mě deku odpocku. Chvilku jsem se popásal a pak jsme šli kolem stáje, abych se tady trochu rozkoukal. Všude rostlo hafo trávy, tak jsem papal, co to šlo. Hned vedle jsem zmerčil krávy a moc se mi nelíbily, ale budiž: když zůstanou na své straně plotu.
Do stáje jsem vcházel opatrně a pomalu, musel jsem se rozkoukat. Do boxu jsem vešel bez zaváhání, čekala tam na mě velká kupka sena, do které jsem se ze slušnosti nepustil hned, ale až za minutku, abych nevypadal jako nenažranec :)
Když jsem úplně oschnul, vydrbala mě panička trošku kartáčem a odvedla do výběhu ke koníkům. Nejvíc jsem byl zvědavý na Ferdu, protože ten mě měl prý nejvíc zlobit, ale jen 2x mě zkusil prohnat a když zjistil, že neutíkám, tak to vzdal :)
Za dnešek toho na mě bylo už tolik, že jsem jen stál na místě a čuměl, kde vlastně končí ohradník. Po několika minutách mě panička vzala a odvedla dál do výběhu na travičku, do které jsem se hned pustil a odešla. Vrátila se pro nás po víc než hodině - starousedlíci šli rovnou sami domů a když jsem viděl, jak mi mizí, tak jsem zařehtal a rozklusal se za nimi. U vchodu do výběhu jsem zabrzdil a došel do stáje s paničkou. Nemohl jsem si vzpomenout, který je můj box a jak jsem nad tím přemýšlel, tak jsem dočista přehlídl, že mi ho panička ukazuje a přešel jsem o kus dál a zůstal stát jak trdlo. Panička mě otočila, zavedla domů a už jsem byl zase u své kupky sena :) Pak nám všem roznosila jádro (ošetřovatelka Lída už jela domů a majitelka Karolínka má nohu v sádře), zaplatila 660,- Kč za ustájení do konce prosince a frčela domů.
20. 12. sobota (Dagmar)
Po obědě jsem se byla znovu podívat na stáj v Petrově - tentokrát jsem si tam dala sraz přímo s majitekou K.V. Většinu konkrétních věcí jsme rozebraly během týdne e-mailem, takže teď už jsme se jen osobně seznámily a potlachaly. Usoudily jsme, že nejlepší by bylo Vika přestěhovat příští víkend. Pokud počasí a okolností dovolí, přestěhujeme se po kopytě.
14. 12. neděle (Lýdie)
Jela jsem se podívat na druhou stáj v Petrově - samozřejmě opět neohlášeně, abych viděla stáj za běžného provozu. Majitelku K.V. jsem nezastihla, ale potkali jsme slečnu, která tam chodí jezdit jednoho koníka a ochotně nám na základní otázky odpověděla. Majitelce jsem večer poslala e-mail.
13. 12. sobota (Lucie)
Všude je spousta čerstvého, mokrého a tajícího sněhu. Přesto jsme nasedlali, nauzdili a jelo se ven. První šel stájový nováček Schein s Renčou, za nimi hřebec Tango s Evčou, pak velkopolák Carino s Hankou a nakonec my. Viking se opět šoural svým pomalým krokem a vypadal spokojeně - občas jsme klusem dohnali skupinku, jinak to byla vyjížďka na pohodu. Moc jsme si to užili.
6. 12. sobota (Mikuláš)
Již delší dobu pozoruji, že současné ustájení s momentálním režimem přestalo Vikimu vyhovovat a tak jsem se rozhodla, že mu zkusím najít něco jiného a snad lepšího.
Porozhlédla jsem se po internetu, jaké máme tady v okolí možnosti - od loňska, kdy jsem ho do této lokality stěhovala, se moc nezměnilo :( Zajeli jsme se tedy (neohlášeně) podívat do blízkého Petrova k panu Staňkovi. Stáj i výběhy má moc pěkné, ale bohužel nemá žádného stálého ošetřovatele a u koníků většinou nikdo není. Zajeli jsme se tedy (neohlášeně) podívat i do Nechánic, kde má malou stáječku starší milý pán - byť má volný box a i velké výběhy, na rovinu nám řekl, že ve svých letech by už na tolik koní nestačil, aby je všechny řádně zaopatřil a než aby to nemohl dělat poctivě, tak si raději tolik koní na starost nevezme. Jeho přístup mi byl moc sympatický a ač jsme odjeli s nepořízenou, lituji, že takových zodpovědných koňáků není víc.
4. 12. čtvrtek (Barbora)
Zaplaceno ustájení na prosinec.
Okován na předky (780,-).
Roštěp na pravém předním kopytě je opět až ke korunce :( Naštěstí je jen povrchový a vůbec nijak nevadí. Možná, že až budu někdy znovu těhotná, nechám Vika bosého i na předky a uvidíme, jestli roštěp odroste úplně celý.
17. 11. pondělí (Mahulena)
Vika vzala ven Hanka. Jeli společně s Denčou a Dackem. Když na prvním poli naklusali, začal Dack dělat blbinky a kozloval prý přes půl pole. Vik jen stál a koukal, co blbne - je to, dle Hanky, charakter :)
15. 11. sobota (Leopold)
Máme velký den. Pojedeme našeho prvního společného Huberta!
Naštěstí není pojat tradičně, ale velkoryse k jezdcům začátečníkům a koníkům bez kondičky - jako dvouhodinová vyjížďka v maskách s několika symbolickými skočky.
Dlouho jsem přemýšlela nad maskou a už jsem pomalu propadala beznaději, když jsem doma při uklízení našla vikingskou přilbu ... to je ono! Za co jiného bych mohla jít, než za vikinga!?! :)))
Včera večer mi manžel u bývalého švagra vyjednal zapůjčení vikingských hábitů a rovnou pro věci zajel. Chvíli jsem si připadala spíš jako středověká trhovkyně, ale po upravení pár detailů to nakonec trochu vikingsky vypadalo.
Dnes ráno jsem vstávala brzy - bohužel jsem skoro nespala, protože se mi rozbíhá rýma a navíc Deniska měla hodně špatnou noc a plakala. Do stáje jsem dorazila později, než jsem chtěla, ale kupodivu mezi prvními. Bylo velké štěstí, že Hance není dopřáno vyspávat a tak šla Vika hned z rána vypucovat - ušetřila mi mraky práce! Společně jsme Vika nasedlaly a šla jsem se převlíct. Trvalo mi to dost dlouho a mezitím nasedlaly a nauzdily všechny ostatní (ano, jel nás babinec - žádnej chlap :)). Tak Hanka mezitím Vika taky nauzdila. Po jedenácté jsme už byly všechny v sedlech, koply do sebe frťana "jabka" a vyrazily na louku, kde jsme se pokusili něco vyfotit. Ale koníci se hrozně těšili ven, tak jsme je netrápili a jelo se. Počasí bylo naprosto úžasný!
Ze začátku byl trochu šrumec a někteří koníci dost divočili, ale pak se pořadí koníků ustálilo tak, aby šly klisny vepředu, pak valaši a nakonec hřebec. A to vše tak, aby za sebou nešli ti, co se nemají rádi a mohl jít spolu ti, co jsou na sobě závislí. Jakmile se toto vychytalo, bylo vše o moc klidnější. My jsme šli až vzadu - jako třetí od konce - a dělali bariéru mezi klisničkama a hřebcem. Vikovi tato funkce náramně sedla, protože se vůbec nehrne dopředu a spíš naopak má občas "courací", takže jsme udržovali přijatelný odstup.
Prvních skočků jsme si s Vikem ani nevšimli - prostě jsme se po louce nechali vést skupinou a až pak jsem se dověděla, že tam někde nějaký skoky byly :) Na lesní cestě nás čekal dvouskok a ten se minout nedal. Nicméně Vik to pojal jakože v lese přece běžně leží něco v cestě a já jen slyšela, jak skočkama ladně prošel :)) Další skoček jsme už regulérně skočili a já dostala zcela regulérně hruškou do žeber - ale nepřekvapilo mě to, čekala jsem to :))) Poslední skok byl na široké rozhlehlé louce. Hezky jsme si na něj najeli a já se těšila, jak si to dáme, ale na poslední chvíli Vik rozhodl, že kvůli takovému pidiskoku nebude přece zvedat nohy a vyhnul. Trochu jsem se lekla, neb jsem to nečekala, když vím, jak Vik skáče rád, ale nerozhodilo nás to a pokračovali jsme v nezměněném tempu dál.
Při nacválání do prvního většího kopečku jsem měla strach, že jak je Vik bez pořádné kondice, tak tam snad sebou praští. Ale při dalším nacválání jsem najednou měla jiného koně - jakoby se probudil a chytil ten správný rytmus. Celou vyjížďku jsem mu odlehčovala, jak jen to bylo v mých silách.
Ke stájím jsme se vrátili unavení, zpocení a šťastní. Okamžitě jsem Vika oduzdila, odsedlala a jen jsem čuměla, jak je mokrý - čerstvá zimní srst a dnešní přející sluníčko napomohlo k opravdu dokonalému vypocení. Hodila jsem na Vika odpocku, nechala ho ukusovat trávu před maštalí a šla se odmaskovat. Pak jsem mu odpocku sundala a šli jsme ještě krokovat podél pole. Během procházky uschnul a nazobal se travičky. Pak jsem mu plastovým hřbílkem vyčesala zaschlou sůl ze srsti, ošetřila kopyta a pustila ho do výběhu.
9. 11. neděle (Bohdan)
Dnes bylo náádherně, sluníčko svítilo, ale mouchy už neotravují. Všichni koníci byli jedna velká blátivá koule :) Viking stál v nejvzdálenějším možném bodě od vrat výběhu. Zkusila jsem na něj zavolat. Ještě nikdy nepřišel, když jsem na něj volala zpoza vrat - vždy jsem musela vyjít vstříc na půl cesty, aby to bylo spravedlivé. Na první volání nereagoval, na druhé zvedl hlavu, pozorně koukal a přemýšlel. Když jsem zavolala potřetí, přešlápl z nohy na nohu, maličko zaváhal a pak se pomalu vydal mým směrem. Říkala jsem si, že ujde pár kroků a zastaví se, nebo se dokonce otočí a vrátí zpět na své místo ... ale přišel až k vrátkům, která jsem včas otevřela, aby mohl bez zastavení vyjít až ven. Zavřela jsem za ním, nasadila mu ohlávku a nechala popásat kolem - vím, že přišel jen proto, že si pamatuje, že ho v poslední době beru na travičku a ne na práci :)
Po chvíli jsem ho odvedla k jízdárně, nahrubo očistila z nejhoršího, připla na těžkou lonž a vyslala na kruh. Příští sobotu máme ve stáji "Huberta", který nebude vzhledem ke kondici většiny koní a zkušenostem některých jezdců tradiční, ale bude to jen delší vyjížďka v maskách ... a chci na ni Vika trochu připravit, aby nešel štreku totálně vystátej z výběhu.
Po zahřátí jsem ho několikrát poslala na malý skok - očividně nebývale ožil. Vik není kůň, který by dokázal tupě chodit dokolečka na lonži a přitom pracovat. Musí mít nějaké zpestření, nějaký důvod a cíl celé práce - skoky ho hrozně moc baví :)
Nakonec jsem ho nechala vykrokovat. Celkem jsme pracovali asi 25-30 minut. Pak jsem ho nechala popásat a u toho mu vybrala kopyta.
1. 11. sobota (Felix)
Po obědě jsem naložila Denisku i babičku do auta a jeli jsme zkontrolovat Vika a pro peněženku. Vika jsme našli opět v boxe - probíhají hony, tak koníci zůstali dopoledne doma. Vzala jsem Vika ven před stáj na travičku a šla hledat peněženku. Ve skříňce jsem ji neměla. Zůstala v sedlovně na poličce - uf.
31. 10. pátek (Štěpánka)
Deniska zůstala doma s prababičkou a já jsem vyrazila za Vikim. Sotva jsem vešla do stáje, čekalo mě nemilé překvapení - ač bylo už po 14hod, koně byli stále zavření v boxech a nikde nikdo. Okamžitě jsem vzala Vika ven, nechala ho popásat na trávě kolem stáje a při tom ho vyčistila a pořádně mu umyla a očistila kopyta. Po oschnutí jsem kopyta namazala "tufstufem", nechala zaschnout a odvedla Vika do výběhu. Viking pomalu prošel výběhem ke kovovému zábradlí, které ohraničuje druhý výběh - tam bývá valach Dack. Poprvé v životě jsem viděla Vika vyhazovat - předvedl mi celou sérii menších i větších výkopů smařovaných k Dackovi až jsem měla strach, že si o zábradlí urazí nohy. Pak kousek poodešel a lehl si. Myslela jsem, že se vyválí, ale nestalo se tak. Vik prostě zůstal ležet. Ležel docela dlouho a i hlavu si položil na zem. Teprve když k němu přišla dominantní Cookie, vstal. Sotva však klisna odešla, znovu si lehl. Zachmuřeně jsem došla ke stáji a promluvila o tom s Evčou. Shodli jsme se, že "je to každopádně divný a ležet ve výběhu by neměl, už jen proto, aby nenastydl".
Začínalo se stmívat a už dávno jsem měla být na cestě domů, aby babičku z Denisky nekleplo - narychlo jsem naťukala SMSku, že mi kůň leží a odjet ještě nemůžu" a vyrazila s lonží k výběhu. Doufala jsem, že najdu Vika stojícího, ale stále ležel :( Věřila jsem, že jakmile se k němu přiblížím, vstane - nikdy nezůstával ležet v přítomnosti druhých koní nebo lidí - ale nevstal. Nevstal ani když jsem ho hladila po hlavě a mluvila na něj. Začala se mě zmocňovat panika - za celou dobu, co ho mám jsem ho viděla ležet jen jednou a teď tohle!
Chytla jsem ho oběma rukama kolem krku a říkala: "vstávej, no tak vstávej, pojď" a trochu ho nadzvedla. Ucítila jsem vlnu, která mu od zádě přešla až k hlavě. Ustoupila jsem krok dozadu, aby měl prostor se shrabat a ... konečně vstal - s unuděným výrazem "tak teda joo, když tak strašně chceš, ale seš nemožná, že mě ani chvilku odpočinout nenecháš". Ve strachu, aby si zase nelehl, jsem ho rychle odvedla z výběhu a šli jsme k travnatému plácku, kde jsem ho nechala klusem oběhnout několik koleček doleva i doprava. Choval se naprosto normálně a klidně, dobře reagoval.
Mezitím se setmělo, odvedla jsem ho tedy rovnou do boxu, kde hned začal chroupat seno. Jádra dostal jen maličko. Vypadal spokojeně a už si nelehal.
Doma jsem našla uplakanou řvoucí Denisku, ustaranou babičku a zjistila jsem, že jsem u Vika zapomněla peněženku i veškeré doklady.
26. 10. neděle (Erik)
Za Vikem nás přijela celá banda - já, Deniska, moje mamka s přítelem, můj bratr s přítelkyní a moje sestra s manželem a synem. Přišli jsme hromadně k výběhu a několikrát jsem zavolala "Viki" a zapískala. Po chvíli mi švica povídá: "a je tady vůbec?". "A kde by byl?" podivila jsem se a začala se rozhlížet po výběhu. Když už jsem skoro měla očit jako šnek, musela jsem přiznat, že ve výběhu fakt není. Ve stáji taky není. Tak může být jedině ve výběhu za silnicí, nebo za polem (což je hrozně daleko), nebo nahoře u klisen - ale co tam by dělal??? Přestože jsem vůbec nevěřila, že by mohl být u klisen, šla jsem se podívat právě tam, protože to bylo nejblíž. Jaké bylo moje překvapení, když jsem našla Vika přešlapovat u branky a tiše pořehtávat. Jelikož byl ve výběhu i s ohlávkou (což si nepřeji), otevřela jsem branku a nechala ho rovnou vyjít ven. Přivítali jsme se, zobl si travičky a šli jsme spolu dolů k jeho výběhu, kde všichni čekali. Jelikož jsme šli bez vodítka, trvala cesta trochu déle, ale zvládli jsme to. Vik dostal hromadu jablíček a protože měl nohy z "klisního výběhu" zablácené až po hlezna, začala jsem mu je umývat a čistit. Na zadkách jsem opět objevila začínající hnilobu, tak jsem kopyta vyčistila obzvláště pečlivě a zakápla fialovou vodičkou Thrush-Buster. A protože už byla tma, zavedla jsem Vika do boxu.
22. 10. středa (Sabina)
Přijeli jsme za Vikim ve stejném složení jako minule. Pustila jsem ho z výběhu a nechala popásat okolo. Začala jsem ve výběhu sbírat bobky - strávila jsem tím víc než 3 hodiny, ale zdaleka není výběh čistý. Inu, tolik koní toho stihne za rok vyprodukovat opravdu mooc.
17. 10. pátek (Hedvika)
Jela jsem za Vikim s Deniskou, sestrou Janičkou a synovcem Románkem. Byla zima a foukal studený vítr, přesto jsme vzali Vikouška popást.
15. 10. středa (Tereza)
okován na předky na staré podkovy (765,-)
11. 10. sobota (Andrej)
Za Vikem jsem vyrazila až pozdě odpoledne a ... sama bez Denisky :) Ta zůstala doma pomáhat tatínkovi se stavbou boudy pro Arrynka. Do výběhu jsem si vzala foťák, že udělám pár fotek, ale jakmile mě Vik uviděl, hned se ke mně rozešel, takže vznikla jen jedna jediná fotečka (viz fotoalbum). Na jednu stranu jsem byla trochu zklamaná, že nic nevyfotím, ale mnohem víc jsem byla šťastná, že Vikoušek přišel a ani jsem nemusela volat (většinou nepřijde, i když volám :))
Vzala jsem ho ven z výběhu, nechala volně popásat kolem a mezitím jsem trhala trávu pro koníky ve výběhu. Mladý hřebec Tango by chtěl nejraději všechno poro sebe, tak jsem musela vymýšlet různé fígle, aby se kousek travičky dostal i na Dyna, Pecose a Lotara.
Za chvíli jsem uslyšela hlasy: "Viking utekl!", tak jsem rychle vyskočila z trávy a volala, že jsem tam s ním a pustila jsem ho (už by měl, chudák, málem průšvih :)).
Když holky odváděly koníky do maštale, předpokládala jsem, že se Vik vydá za stádem. Ale ne, zůstal se mnou *LOVE*
(je mi jasný, že tam zůstal kvůli zelené trávě, ale můžu si aspoň namlouvat, že zůstal kvůli mě :))
6. 10. pondělí (Hanuš)
Cestou za Vikem jsem nabrala Soňu. Společně jsme ho vyčistily a pak se vzbudila Deniska. Takže nasedlala Soňa a šli jsme do kruhovky. Po práci jsem Vikimu očistila pečlivě kopyta a natřela je "tufstufem".
Zjistila jsem, že má prasklý klkač - ještě že mám náhradní.
28. 9. neděle (Den české státnosti)
Pořádně jsem umyla a kartáčem vydrhla kopyta a natřela je poprvé přípravkem Tuff Stuff. Jsem zvědavá, za jak dlouho se objeví nějaké výsledky a jaké.
27. 9. sobota (Jonáš)
Prasklina na předním kopýtku vypadá, že odrůstá. Koupila jsem proto další Kerabol.
15. 9. pondělí (Jolana)
Odčerveno - Noromectin.
25. 8. pondělí (Radim)
Nakován na předky.
12. 8. úterý (Klára)
Naočkován.
31. 7. čtvrtek (Ignác)
Evča (Vikova paní domácí) Vikouškovi namočila kopýtka a natřela mu je Severitem. Při té příležitosti ho i vykoupala. Vik byl hodný a docela se mu to líbilo.
Botičky sedí Vikimu dobře, chodí v nich mnohem lépe než na boso.
28. 7. pondělí (Viktor)
V Equiservisu jsme koupili botičky Cavallo, vitamín C, Kerabol - a k němu byl zdarma hydratační krém na kopyta Severit.
19. 7. sobota (Čeněk)
Odpoledne jel manžel do Brna a na jeho autě se objevila tak závažná porucha, že zůstalo stát nepojízdné v Brně. Než se opraví, bude manžel jezdit do práce mým autem a tudíž se opět nebudu mít jak dostávat za Vikim :(
18. 7. pátek (Drahomíra)
Přijel pan kovář Rázek s pomocníkem. Kopyta na tom bohužel nejsou tak dobře, jak se minule zdálo, že budou, takže Vik zůstává i nadále bez podkov. Budeme muset pořídit nějaké "botičky", které by kopyto ve výběhu chránily ... a spoustu vitamínů na kopýtka.
24. 6. úterý (Jan)
Konečně mám k dispozici auto, nemusím do Prahy, nejsem nemocná já ani dcera, nemusím se psem na očkování, neprší .. a můžu jet za Vikem! Vzala jsem ho z výběhu a nechala popásat okolo. Mezitím jsem srpem požala velké lopuchy na přístupové cestě k výběhu, vyžala z výběhu nežádoucí rostliny a požala trávu, kterou jsem naházela do výběhu. To celé trvalo asi dvě hodiny a za odměnu jsem získala obrovský puchýř na pravém ukazováčku :) Pak jsem ještě zkontrolovala Vikimu kopýtka a pustila ho zpět do výběhu. Přišla Evča a koukaly jsme, jak koníci chroupají "zelený".
10. 6. úterý (Gita)
Přijel kovář. Udělal korekturky a Viking zůstává i nadále bosý na všechny 4 nohy. Kopýtka prý ale vypadají celkem dobře. Příště už nakoveme.
8. 6. neděle (Medard)
Vyvedla jsem Vika z výběhu a nechala ho popásat okolo. Mezitím jsem srpem posekala vysokou trávu ve stráni a naházela ji koním do výběhu - rozprostřela jsem ji podél ohradníku, aby nebyla na jedné hromadě, ke které dominantní kůň nepustí ostatní koníky.
23. 5. pátek (Vladimír)
Konečně přijel kovář. Udělal korektury na všech nohách a s kováním počkáme, až kopyto trochu doroste - Vik tedy zůstává bosý na všechny čtyři nohy. Zároveň objevil začínající hnilobu v pravém zadním kopytě :(
17. 5. sobota (Aneta)
Vika vzala ven Linda. Bohužel mu po cestě upadla podkova zrovna z té přední nožky, na které má "odjakživa" prasklé kopyto :(
14. 5. středa (Bonifác)
Jela jsem do Equiservisu a koupila vitamín C a česnekové tablety.
1. 5. čtvrtek (Svátek práce)
V úterý přišla od Frinty podsedlovka Navy 36" a provázkový podbřišník 32", tak jsme to dnes naházeli do auta i s namazaným sedlem a jeli za Vikim. Ještě není pořádně vylínaný, tak nevypadá moc hezky :) ale western mu převelice sluší. Budu se muset naučit moc mu to nekazit.
24. 4. čtvrtek (Jiří)
Ráno kováno na předky + upraveny zadky 760,-Kč. Odpoledne jsme šli na dlouhatánskou procházku a pastvu.
18. 4. pátek (Valérie)
Vika vzala ven Linda. Šli s Evčou a Cookie ... bez sedla na ohlávce. V jeden okamžik měla Linda pocit, že jede na jiném koni - Vik vyhazoval! Tak to jsem u něj ještě nikdy nezažila. Nějak nám ožil :)
16. 4. středa (Irena)
Před více než pěti měsíci u nás byl sedlář oměřovat kostry. A dnes přivezl hotové sedlo. Je krásné. Jen se v něm budu muset naučit sedět - po pěti minutách v sedle mi málem upadly kyčle a stejně jsem se pořádně do správného sedu nedostala.
12. 4. sobota (Julius)
Vika vzala ven Linda. Šli ven sami ... bez sedla na ohlávce. Bylo to vzrůšo, protože Vik se občas něčeho leknul, ale Linda všechno useděla :)
8. 4. úterý (Ema)
odčerveno - Panacur.
23. 3. neděle (Boží hod Velikonoční)
Vika vzala ven Linda ... a vzala ho jen na ohlávce. Napsala mi: na ohlávce chodil líp jak na udidle, žádné padací akce se nekonaly :)
Škoda, že jsme na to nepřišly dřív, než jsem koupila to drahé nové stihlo - ale nevadí, mám ohromnou radost, že je Vik takový šikulka :)
6. 3. čtvrtek (Miroslav)
Koupila jsem Vikimu k narozeninám (trochu opožděně) nové udidlo. Je to 2x lomené stihlo KK HS Ultra velikosti 14,0/18mm ze speciálního materiálu Aurigan. Doufám, že se bude Vikimu líbit :)
29. 2. pátek (Horymír)
Vika vzala ven Kačka. Napsala mi: jeli jsme s Evkou jen takový kratší okruh, hodně jsme klusali. Vik byl super, šlapal pěkně dopředu, ničeho se nelekal, šel i pěkně v pomalým klusu za Cookie, byl super. Krásně se dá vysedět, je pohodlnej.
28. 2. čtvrtek (Lumír)
Poštou dorazilo provazové Mecate od Toricona - je nádherné!
19. 2. úterý (Patrik)
Měla jsem velké štěstí, že když jsem přijela k Vikovi, chystala se zrovna Evča ven se svou Cookie a nabídla mi, ať jedu taky. To jsem nemohla odmítnout :) Vyjížďku jsme si parádně užili. Vikísek byl moc hodný, vůbec ničeho se nelekal, i když příležitostí měl habaděj. V lese nás překvapily pokácené stromy položené přes stezku. Musely jsme sesednout, odklidit větve, které jsme unesly a přes větší kmeny koníky převést. Ke stájím jsme dorazili až za tmy. Deniska v autě ječela jak siréna a manžel koukal jak bubák, ale za tu nádhernou vyjížďku mi to stálo. Jen mě mrzí, že jsem pak už nemohla Evči pomoct ve stáji :(
Doma jsme v e-mailu našla fotky svého hotového westernového sedla. Je naprosto nádherné! Ale bohužel má jednu chybu - posedlí není roughout, jak jsem chtěla :( Sedlář ho tedy prodá někomu jinému a já budu čekat další dva měsíce na jiné :(((
15. 2. pátek (Jiřina)
Vika vzala ven pod sedlo Hanka. Napsala mi: Byl úplně supr. Měla jsem ho pod anglii a jak se pěkně nosil. Šel i do ruky, udělal chvílemi i krk. Taky jsme šli pěkný kus jako první. A klusali jsme okolo poražených kmenů, který se mu moc nelíbily, ale klusal jen se za námi prášilo.
9. 2. sobota (Apolena)
Vika vzala ven pod sedlo Linda. Napsala mi: šli jsme jen v kroku, sem-tam jsme klusli na kousek. Je moc hodný a šikovný. Krásně reaguje na pobídky holeněmi.
7. 2. čtvrtek (Veronika)
Vika vzala ven pod sedlo Evča.
4. 2. pondělí (Jarmila)
Jeli jsme za Vikem s Marťou a Martěm :) Vika jsme vzali do kruhovky, postavili mu tam 3 kavaletky a trochu ho zahřáli a rozhýbali na lonži. Nejdřív se do sedla vyhoupla Marťa a trochu s ním pracovala, pak jsem si na něj sedla i já a nakonec i Martin.
3. 2. neděle (Blažej)
Vika jsem pořádně a dlouho čistila. Pak jsem ho vzala na lonž a učila ho chodit svižně (buď chodí pomalu, nebo rovnou kluše). Pak jsem ho vzala popást na kraj pole.
2. 2. sobota (Nela/Hromnice)
Vik byl na "pochoďáku" s Hankou - zhruba šestikilometrový "Vědomostní pochod" se šel pěšky ve dvojicích a cestou se odpovídalo na různé otázky (já jsem byla tou dobou bohužel v Liberci vyřizovat úvěr na stavbu domu).
25. 1. pátek (Miloš)
Naše "paní domácí" Evička vzala Vika ven pod sedlo. Ze začátku byl Viking líný, otrávený a znuděný, ale po prvním nacválání ožil. Během vyjížďky se jednou "lekl" a provedl svůj proslulý bleskurychlý obrat na místě a pár cvalových kroků.
Evča na něm trochu zapracovala. Použila svoje bohaté zkušenosti a ke konci vyjížďky už Vik pěkně capkal.
14. 1. pondělí (Radovan)
Okován na předky (v současné stáji kove pan Rázek). Přední kopýtka jsou v horším stavu :( Zadní kopýtka jsou bosá a OK. Kdyby to šlo, nechám bosé všechny nožky, protože to je evidentně lepší.
4. 1. pátek (Diana)
Jedna z Vikingových virtuálních majitelek přihlásila Vika na výstavu. Ze 750 přihlášených koní se Viking umístil na 25 místě. Považujeme to za úspěch a jsme na Vika obě hrdé :)
1. 1. úterý (Nový rok)
Podle plánu jsem měla být touto dobou na cestě ze Španělska. Ale jelikož jsem onemocněla, jeli jsme domů dřív. Bohužel kvůli nemoci nemůžu za Vikim a tak se o něj postarala hodná teta Hanka. A napsala: Tak jsme úspěšně a ve zdraví přijeli z Novoroční vyjížďky. I přesto, že to někde dost klouzalo, to bylo super. Viky si cestou pofrkával a bylo vidět, že je spokojený. Dostal mrkvičku a chleba. Teď dostane véču a pujde hajat. |