2009
15. 12. úterý (Radana-Radan)
Manžel má dovolenou, tak jsem se konečně dostala ke koním. Trochu jsme Vikimu zarašplovali prasklinu na přední noze a vyrazili na procházku. Vzali jsme s sebou i našeho psa Arryna. VIDEO!
11. 12. pátek (Dana)
injekční odčervení Dectomax.
6. 12. neděle (Mikuláš)
Strouhání kopyt s Lindou. Zadní nohy už jsou OK - měl příšerně podsunuté patky. Přední nožky nás pořád trápí. Na pravé se rohovina za rozpěrkami drolí. Na levé stále bojujeme s prasklinou - nyní už třemi prasklinami kopytní stěny.
25. 10. neděle (Beáta)
Po obědě jsme si zajeli pro kamarádku Lindu, která se ochotně stará o Vikova bosá kopyta. Prasklina na levé přední je stále v nezměněném stavu, sem tam se objevuje trošku hniloba, na zadních nožkách jsou menší podlomy - stav tedy není perfektní, ale není to nijak extra špatné.
Smutnou inforamcí je, že se na Vikova kopyta nepřijede podívat žádný školený kopytář, dokud bude Vik boxovaný. Kovat ho v žádném případě nechci, protože to absolutně není potřeba. Ale musí být správně strouhaný. Zřejmě není jiná možnost, než ho dostat na pastvinu - což je pro koně samozřejmě možnost nejlepší. Jen tady v blízkém okolí bohužel žádnou pastvinu nemáme.
30. 9. středa (Jeroným)
Anička si poprvé zkusila westernové sedlo. Je nadšená a Vik byl také mnohem spokojenější než pod anglií. Myslím ale, že jen druhem sedla to nebude. Spíš způsobem pobídek a stylem jízdy.
28. 9. pondělí (Václav)
Dopoledne jsme vyrazili na vyjížďku s Kolíkem a Pavlínkou a s Meluzínkou a Karolínkou. Byla to super pohodová vyjížďka. Vik šlapal moc hezky (mnohem lépe, než když býval kovaný) a přestože nemá kondičku, nebyl ani zadýchaný ani moc zpocený.
3. 9. čtvrtek (Bronislav)
Vyrazili jsme ven se Samanthou a Emčou. Když jsme na poli nacválali, udělal Viking něco, co jsem s ním za celé 4 roky ještě nikdy nezažila - 2x vyhodil a zakozloval. Inu jde vidět, že mu to na boso svědčí a cítí se na svých nožkách jistý :)
24. 8. pondělí (Bartoloměj)
Oko je naštěstí OK! Brzo ráno jsem Vikimu namočila kopyta do kýblů a než se řádně nacucala vodou, otřela jsem mu houbou oči i nozdry a vyčistila ho. Naředěnou Betadinou jsem stříkačkou vystříkala praskliny na kopytech, omyla podlomy a opět odřené hlezno. Lehce jsem orašplovala kopyta a po úplném oschnutí jsem namazala hlezno Infadolanem a podlomy a břicho vazelínou.
21. 8. pátek (Johana)
Tři dny po ukončení léčby: Viking měl ráno v koutku oka hnisavý hlen, víčko mírně oteklé, večer oko slzelo. Paráda :(
18. 8. úterý (Helena)
Paní veterinářka naposledy zkontrolovala oko a ukončila léčbu - přesně po 14. týdnech. Oko vypadá pěkně, zdravě, jen na rohovce zůstala jizva (lehký zákal), kvůli které může Vik trochu hůř vidět, ale to není nijak strašné. Podlomy už jsou také mnohem lepší.
31. 7 pátek (Ignác)
Už pár dní léčíme podlomy na obou levých nohách. Viking je mívá jen když je hodně sucho, horko a práší se. Přední noha je na tom o něco líp, ale když jsem dnes ráno našla na zadní levé spěnce místo klasického podlomu obrovský chuchvalec čerstvé krve, docela jsem se vyděsila: "Co je, proboha, zase toto?"
Naštěstí se nejednalo o žádnou hlubokou ránu, jak se zdálo. Kdovíjak a proč došlo přes noc k povrchovému, ale zato plošnému, poranění.
2x denně spěnku omývám ředěnou Betadinou, oplachuji řepíkovým čajem a po oschnutí mažu antibiotickou mastí (popř. Infadolanem).
Ráno vstávám v 5:30, abych vše stíhala - a to jsem doma na mateřské dovolené.
30. 7. čtvrtek (Bořivoj)
Dopoledne přijela paní doktorka, aby mrkla na oko. Vše vypadá pěkně, tak konečně můžeme nasadit kortikoidovou mast Maxitrol.
Zároveň jsme Vika naočkovaly - byl to trochu boj, protože jakmile ho někdo klepne do krku, začne třepat hlavou, jakoby odháněl mouchy a při tom se moc očkovat nedá. Ale i když ohnul jehlu, naočkovat se podařilo :) (1000,-Kč)
27. 7. pondělí (Věroslav)
Odčervení Noromectin (350,-Kč).
17. 7. pátek (Martina)
Před obědem jsem máčela kopyta v jablečném octu ředěném vodou 1:1. Budu to tak dělat 2x týdně kvůli letité prasklině na levém předním kopytě. Vypadá to, že se v prasklině už roky udržuje nějaká plíseň nebo jiný šmejd a zřejmě je část kopytní stěny oddělená od kopyta, a proto nemůže prasklina odrůst.
Odpoledne kopytářka zkontrolovala stav kopyt a maličko je doupravila.
Před 19.hod přijela paní veterinářka zkontrolovat oko. Rohovka je, zdá se, zahojená a už nemusíme dávat antibiotika. Odteď budeme oko mazat jen 2x denně jedinou mastičkou Optimmune.
13. 7. pondělí (Markéta)
Oko zvládám mazat sama, bez fajfky a naprosto kdekoliv - klidně i ve výběhu. Podle paní veterinářky je to tím, že ho oko přestalo bolet. Je to šikovný koníček a snad bude očičko brzo v pořádku. (Koupila jsem v lékárně další oční gel Solcoseryl za 209,- Kč).
12. 7. neděle (Bořek)
V 9:30 přijela paní veterinářka. Oko vypadá mnohem lépe než před týdnem (a vůbec za poslední dobu) - sice stále slzí, ale víčko není oteklé (nebo jen minimálně), bolestivost zjevně ustoupila a Viking oko vůbec nepřivírá (nebo jen minimálně). I "díra" v rohovce je na první pohled menší a mělčí, což paní veterinářka ověřila za pomocí zelené fluorescenční barvy a baterky.
Pokračujeme s Opthalmo Framykoinem a Solcoserylem (každé dvě hodiny od 8-20hod). K tomu jsme dostali navíc speciální oční mast pro zvířata (psy) Optimmune (i s cestou za 1200,-Kč).
Také se mu mrkla na kousanec u kořene ocasu - vypadá to nějak divně, nemusel by to být kousanec ale plíseň. Musím to desinfikovat Betadinou a za týden uvidíme, jak to vypadá.
Odpoledne přijela slečna kopytářka Linda a mordovala se s Vikiho tvrdýma kopýtkama - nějak jsem mu je přes dopoledne nestihla namočit a tak jsem se pak mohla leda stydět :(
Prasklina je už i na pravé přední - zřejmě při poslední vyjížďce blbě došlápl a křuplo to :( Naštěstí to momentálně není žádná trága, jen nesmím kopyta často máčet, abych v prasklinách nepodporovala bujení různých plísní a podobných bordelů.
11. 7. sobota (Olga)
Zvládneme namazat oko bez fajfky! A stačí na to jedna osoba :)
4. 7. sobota (Prokop)
Celý týden oko velmi slzelo, Vik ho hodně přivíral a spodní víčko bylo oteklé - někdy celkem hodně. Podle reakcí při mazání ho to asi i dost bolí.
Paní veterinářka přijela krátce před 18hod. Vzala jsem Vika na fajfku, aby mu do oka mohla vložit papírek se zeleným fluorescentním barvivem. I bez něj jde vidět, že je rohovka stále poškozená, ale potřebujeme vidět přesný rozsah poškození. Vypadá to, že se od poslední návštěvy nic nezměnilo.
Dostali jsme dvě tuby Opthalmo Framykoinu, který jsme používali hned na začátku a který hodně pomohl, ale po 14. dnech přestal účinkovat a poškození rohovky se zase zhoršilo. K němu budeme dávat ještě oční gel Solcoseryl.
27. 6. sobota (Ladislav)
Po nasazení Floxalu vypadalo oko moc pěkně - vůbec neslzelo, víčko nebylo oteklé, nepozorovala jsem známky bolesti. Bohužel včera jsem do stáje nemohla přijet a mazalo se méně často. Dnes je oko opuchlé, přivřené a hrozně slzí.
23. 6. úterý (Zdeňka)
Kolem 10hod přijela paní veterinářka. Předepsala Vikovi Floxal mast (třetí antibiotika) a k ní opět Hypotears. Pokud toto nezabere, tak dál už není moc co předepsat a budeme zkoušet a testovat vše možné, jestli něco náhodou nezabere.
14. 6. neděle (Roland)
S Aničkou jsme přijeli už ráno v 7:15. Naší stájnici Emě totiž v neděli nejezdí moc dobré spoje a musí šlapat skoro hodinu pěšky, aby do stáje dorazila včas na krmení a tak jsem jí nabídla, že ráno koníky nakrmím a vyvedu do výběhů a ona bude moct přijet později nějakým přívětivějším spojem.
Nejprve jsme Vikimu namazaly oko, pak Anička dolévala vodu a já jsem podle pečlivě připraveného rozpisu nachystala a roznosila krmení. Pak jsem sundala kamašky koníkům, kteří je měli a postupně jim nasazovala masky proti mouchám a odváděly jsme je do jejich výběhů. Než jsme odvedly Vika, káply jsme mu ještě kapky do oka. Poníček Twist chodí poslední, ale je trošku divokej a než jsme se s ním vybabraly, tak přijela Martina s Peťou a šly jezdit, tak jsem ho zase vzala zpět do boxu.
Pak jsem na Vikiho masku přišívala kus plátna, aby měl oko v temnotě a Anička Vika čistila. Nasedlat se ho nepodařilo ani když na něj byly tři, tak jsem odložila šití a šla se podívat, co blbne. Chvíli poskakoval, ale když jsem u něj zůstala sama a v klidu, tak byl během chvilky nasedlaný - on prostě nemá rád hodně lidí a rozruchu kolem sebe.
Anička chvíli jezdila, ale nebylo moc času, protože jsme musely znovu namazat oko, pustit Vika do výběhu s nově upravenou maskou a frčet domů na oběd.
12. 6. pátek (Antonín)
Po 13.hod přijela veterinářka Bára. Rohovka stále není zahojená a není to ani lepší než před týdnem - možná spíš horší. Zákal je pořád dost velký. Navíc se přidal zánět - okem prorůstají žilky k zákalu. Oko poslední dobou slzí a Vik ho přivírá.
Dostali jsme další tubičku antibiotik Tobrex. K tomu nově kapky Uniclophen, další kapky Bonharen, které se dávají 2x denně a natahují se injekční jehlou do stříkačky. A na závěr máme stále umělé slzy Hypotears. (600,-Kč)
5. 6. pátek (Dobroslav)
Kolem 15.hod přijela veterinářka Bára. Oko se nelepší, tak jsme nasadily nová antibiotika - dostala jsem 3 tubičky masti Tobrex. K němu máme stále dávat umělé slzy Hypotears - a to maximálněkrát denně - minimálně 4x. (700,- Kč)
3. 6. středa (Tamara)
Dopoledne jsem přijela s Deniskou v 10:20 a koně šli teprve do výběhu. To mě nemile zaskočilo, ale když je to výjimečně, dá se to přežít.
Oko jsem namazala s Markétkou, Vika trochu vyčistila a pak jsme šli na procházku - Markétka s Finem a já s Deniskou na zádech a Vikem. Chviličku před polednem jsme byli zpět, znovu jsme namazaly Vikimu oko a pustila jsem ho do výběhu. Odpoledne Denisku hlídala sousedka. Cestou za Vikem jsem vyzvedla Markétku, namazaly jsme mu oko, nasedlaly Vika a Ferdu a jeli ven. Když jsme se vrátili, byli ostatní koníčci už doma a večeřeli. Odsedlaly jsme, namazaly Vikimu oko, daly mu a Ferdovi večeři, poklidily a po 20hod jsem jela domů.
1. 6. pondělí (Laura)
U Vika jsem byla ráno v 6:45, odpoledne po 15 hod a večer v 18:30. Mazaly jsme s Kájou a šlo to v pohodě. Vik neslzel. Kája má na otevírání oka a mazání grif, protože už tři roky léčí očičko svojí klisně Meluzínce.
31. 5. neděle (Kamila)
Přijela jsem ráno v 9hod - byla jsem ve stáji jako první, tak jsem odemkla a pozdravila koníky. Dolila jsem všem vodu a pak začala pomalu roznášet krmení. Za chvíli dorazila Marťa s dcerou Peťou a dumaly jsme, kterým koníkům jak patří namočené řepné řízky. Něco jsem si z pátku pamatovala, ale u něčeho jsem si nebyla jistá, tak jsme s tím počkaly na Emu.
Pak jsme s Emou mazaly Vikimu oko. V jednu chvíli sebou cuknul a oko mu začalo hrozně slzet. Chudáček doslova plakal. Asi ho Emča omylem do oka píchla. Mastičky měl v oku víc než dost, tak jsme ho nechaly být a umělé slzy už nedávaly, protože vlastních měl až moc. Otevřela jsem box staré Erince a vyslala ji ze stáje směrem k výběhu, hned za ní jsem pustila chlaďasku Darinku a po nich Vika. Mají to ze stáje do výběhu asi 5 metrů, takže do něj spořádaně a v klidu sami došli. Pak jsme na vodítku odvedli další koníky do jejich výběhů.
29. 5. pátek (Maxmilián-Maxim)
Před devátou jsem dorazila do lékárny pro mastičku. Musí ji objednat, takže bude až odpoledne. Ale i tak pokračuju do stáje a pomůžu Emě namazat Vikimu oko. Když jsem přijela, byla stáj zavřená a nikde nikdo. Chvíli jsem čekala a krátila si čas stříháním šlahounů planých růží, které zasahují do příjezdové cesty (běžně s sebou vozím zahradnické nůžky a rukavice :))).
Pak už mi to přišlo divné, že na stáji nikdo není, tak jsem napsala Káji SMSku, že jsem tam a jestli můžu nakrmit koně, ať můžou jít do výběhu. Za chvíli mi Kája volala, že Ema měla být na stáji už hodinu a teď se jí nemůže dovolat. Úplně jsem se lekla, co se jí mohlo stát, ale pak jsme si řekly, že třeba mohla obyčejně zaspat, jako se to občas stane každému. Tak mi Kája do telefonu nadiktovala co a jak kterému koníčkovi nasypat do žlabu. Než jsem to roznosila, volala mi znovu, že je Emča už na cestě - nějak jí nejel autobus. Viking, když mě takto po ránu viděl ve stáji, se z toho připoserinkal :D Nevím, co si myslel, ale opravdu měl průjem. Bobky v pilinách byly pěkně pevné a zdravé, takže nejde o žádnou nemoc, ale fakt jen nervíky. To jsem to dopracovala.
Ještě jsem všem dolila vodu a Ema dorazila. Namazaly jsme Vikimu to oko (samozřejmě na fajfce) a odvedly jednu skupinku koní do jejich výběhu. Pak jsem pustila babky a Vika do jejich výběhu a chvíli jsme na ně koukali, jak jsou nádherní. Vik si zacválal i poklusal, provokoval holky k hraní - byl nádherný, jak se krásně nesl :) Příště musím vzít kameru!
Pak už jsem musela uhánět domů, aby manžel mohl odjet do práce, takže třetí skupinku koníků odvedla do jejich výběhu už Emča sama.
28. 5. čtvrtek (Vilém)
Do stáje jsem přijela s Deniskou krátce po deváté. Čekaly jsme na paní veterinářku. Když oko prohlédla, zjistila, že se hojí pomaleji než by mělo. Sice je to lepší, ale na rohovce je stále vidět poškození. Kvůli tomu nemůžeme nasadit léčbu kortikoidy. A bez kortikoidů se oko nevyléčí. Zřejmě nejde jen o virovou keratitidu, ale ještě se k ní přidala nějaká infekce nebo co. Samotné viry by toto neudělaly.
Paní veterinářka mu oko hned mázla a my musíme mazat mnohem častěji - klidně i 10x denně (mělo se mazat 4x denně, ale ztěží jsme to zvládali 3x denně). Dostala jsem dva Opthalmo Framykoiny a recept na Hypotears a zaplatila 600,-Kč. Další léky už dávat nebudeme.
Když paní doktorka odjela, pomohla jsem Emě odvést koníky do výběhů. Pak jsem Vikimu vybrala kopyta a šli jsme lonžovat na travnatou jízdárnu. Deniska byla hrozně moc hodná a ukázněná. Kam jsem ji postavila, tam vydržela stát a dbala na všechny moje bezpečnostní pokyny. Vik pracoval strašně radostně a nadšeně. Chody měl krásné, pružné a lehké, kavaletám se nevyhýbal, ale sám si k nim mířil. Měl chuť i do skákání a najížděl si na malý křížek - tak jsem ho jednou nechala skočit.
Přemýšlím, že bych zainvestovala do tyček a nějaké pásky a nechala ho občas skákat ve volnosti - určitě by z toho měl radost :)
Pak jsme trénovali s pneumatikou - během chvilky si do ní nechal strčit nohu a během další chvilky si ji nechal prokutálet pod břichem (ale musím přiznat, že nestál naprosto klidně, jakmile pneumatika na druhé straně žuchla na zem, tak ukročil stranou, ale to dopilujeme :)).
Chvíli před polednem jsme přišli do stáje a znovu mu namazaly oko. Pak dostal na hlavu síťku a šupajdil do výběhu.
26. 5. úterý (Filip)
Ráno mi přišla SMSka od Emči, že je na stáji celý den a jestli chci, tak by mohla protáhnout Vika. Souhlasila jsem a večer mi přišla SMS: dneska byl Viki zlatý a už věděl, co se po něm chce, tak už šel na přilnutí v pohodě. Byli jsme jen na chvilku, bylo horko, pak jsem ho vykoupala a aspoň se mu namočila kopýtka.
Emča i Vik mi udělali velkou radost :)
24. 5. neděle (Jana)
Přijela jsem ráno po deváté, abych pomohla Emě s mazáním oka. Dorazily jsme na stáj současně - v neděli Emě nejezdí žádné spoje, takže pochodovala z Davle pěšky. Pomohla jsem jí nakrmit, dolít vodu, vypustit koníky do výběhů a jen Vik s babkama zůstali doma. Po chvilce strkanic, tahanic a usměrňování se nám podařilo nasadit fajfku, namazat oko, nasadit masky proti mouchám a vypustit je taky do výběhu.
Ema se mě ptala, jestli Vik nějak pracuje, že vypadá tak dobře - ale bohužel to nejsou svaly nýbrž sádlo. Chvíli jsme si povídaly a pak mě napadlo nabídnout jí, ať si Vika vezme pod sedlo, když bude mít čas a chuť. Ať ho trochu otestuje a řekne mi, jaký má na něj názor, co se povahy, přiježděnosti, prostupnosti, šikovnosti, ochotnosti, atd atd týká.
O pár hodin později mi volala a moc mě potěšila. Na to, že Vik už dva roky nechodí skoro vůbec pod sedlo, je moc moc šikovný, má krásné chody, jen udidlo okusuje a nějakou dobu hledá přilnutí, ale pak už je to OK. Ema si myslí, že kdybych se mu věnovala, dotáhli bychom to v drezuře minimálně na L, možná i S. Z čehož jsem měla ohromnou radost a následně se (nejen) z toho odpoledne slušně zbořila :( Je mi hrozně líto, že mám tak málo možností se mu věnovat. Kdybych znala někoho opravdu spolehlivého a zodpověhného, komu ho pronajmout, tak to udělám. Jenže kde takovou osobu hledat? :(
23. 5. sobota (Vladimír)
S Aničkou jsme přijely později odpoledne. Když jsem na Vika zavolala, přes celý výběh přiklusal - když se to děje, mám velkou radost, když na to vzpomínám, tak brečím.
Kája nasadila fajfku, namazaly jsme mu oko, Anička ho vyčistila, přičemž si 2x nechala dupnout na nohu :) a šli jsme na procházku. Na louce jsme ho nechaly popásat, u "první" chatičky jsme opět dostali igelitku plnou chleba a kolem 18:15 jsme byli zpět ve stáji. Koníci už byli doma, tak jsme Vika také zavedly do jeho boxu, znovu namazaly oko a dolily vodu všem koním.
21. 5. čtvrtek (Monika)
Kája mi psala, že jede z práce dřív a stavuje se v Equiservisu, tak mi tam může vzít pro Vika masku proti mouchám a vitamíny - už dopoledne jsme si psaly, že bych to potřebovala koupit. Vitamíny jsem chtěla původně Gelapony VitaMin, ale nakonec jsem investovala do lepších Equistro Megabase.
16. 5. sobota (Přemysl)
Když jsme s Aničkou a jejím kamošem Davidem přijeli, drobně pršelo. Ve stáji byl pan doktor a rašploval zuby jednomu valáškovi. Anička šla pro Vika do výběhu, vyčistila ho a šli jsme na chvíli jen tak na ruce na kavalety. Než jsme přišli na řadu se zubama, ukazovala jsem Aničce lonžování. Pan doktor do tlamy zkušeně nakoukl a zjistil, že má Vik jen trošku ostřejší hrany, ale na zákrok to bude tak za půl roku, zatím není potřeba. Při letmém pohledu do oka konstatoval, že to vypadá dost blbě. Pak jsme Vika na chvíli pustili do výběhu, protože ve stáji probíhaly další zákroky. Až bylo vše hotovo, koupila jsem od pana doktora další mastičky na oko - 2x Opthalmo Framykoin a umělé slzy (celkem 400,-) a šla jsem pro Vika, abychom mu s Kájou nakapaly do oka. Vik dostal masku proti mouchám a šel zase do výběhu.
14. 5. čtvrtek (Bonifác)
Ráno zvládla ošetřit oko sama Ema - prý to byl trochu boj a tanec, ale při notné dávce trpělivosti se podařilo.
Po 14hod jsem přijela a pozorovala jsem, jak Ema znovu ošetřuje oko sama. Pak jsem vzala Vika na chviličku ven na trávu a pak jsme přišli na řadu s kopýtky - podkováři jen lehce upravili kopyta a zhodnotili jejich stav jako uspokojivý (za 370,-Kč).
13. 5. středa (Servác)
Ráno jsem v lékárně vyzvedla kapky proti bolesti Voltaren a umělé slzy Hypotears gel, který se má dávat do oka vždy jako poslední (opět něco přes 200,-Kč).
S Kájou jsme mu aplikovaly všechny 4 léky. Večer Vik vyváděl tak, že jsme ho nespacifikovaly ani tři. Musel dostat fajfku na nos. Během pár vteřin bylo hotovo, žádné oko vypíchnuté, nikdo nezraněn.
12. 5. úterý (Pankrác)
Ráno mi volala Kája, že jí volala ošetřovatelka Ema, že se oko zakalilo. Před polednem přijede veterinářka Bára Schillová. Naštěstí mám zrovna na návštěvě babičku, která může pohlídat (moji dvouletou dceru) Denisku.
Na stáj jsem přijela krátce po 11hod. Viking byl v boxe a přestože vedle něj stála kobylka Meluzína, nervy z něj přímo stříkaly. Sena si vůbec nevšímal, nervozně popocházel, kopal do dveří ... prostě tušil, že když je většina koní ve výběhu a on doma, bude se něco dít. Vzala jsem ho na vodítku ven na trávu, aby se trochu uklidnil. Připomínal mi papiňák. Po půl hodině pasení jakž takž schládl a po další půl hodině už vypadal celkem v klidu.
Jakmile přijela veterinářka Bára a zavřely jsme se s ním do boxu, nepopřel svého otce - holt je to Watergattovec :)
Po mnoha pokusech se nakonec podařilo vložit Vikimu do oka papírek s fluorescentním barvivem, pomocí kterého poznáme, zda je poškozená rohovka. Zákal v oku se rychle a mohutně zabarvil do zelena. Rohovka tedy poškozená je a tudíž není možné použít k léčení kortikoidy. Mechanické poškození oka veterinářka vyloučila. Zřejmě jde o virovou keratitidu (něco jako opar na rtu u lidí).
Léčba bude trvat asi měsíc - Vik bude dostávat 4x denně 4 léky. Veterinářka měla u sebe jen Opthalmo Framykoin, tak jsme mu ho hned zkusily aplikovat. Žádný přátelák to nebyl :( Ani rozhodnutí použít fajfku nám nijak nepomohlo, protože Vik si ji prostě nasadit nenechal. Až když jsme ho postavily podél zdi a já ho velmi silně chytla za kožní řasu na lopatce, zůstal stát a veterinářka do oka vpravila trochu masti. Příští dny budou plné dobrodružství.
Dostala jsem onen Opthalmo Framykoin, předpis na další 3 léky a zaplatila rovných 600,-Kč. Nasadila jsem Vikimu masku proti hmyzu a pustila ho do výběhu k babčám. Ladným klusem oběhl celý výběh, zkontroloval své malé stádečko, které teď bylo bez jeho dozoru, postavil se doprostřed a s vysoko zdviženou hlavou ještě jednou obhlédl své království. Pak přišel zpět ke mě a s čumákem centimetr od mého ucha zůstal stát. Několik chvil jsme si mlčky a nehnutě vychutnávali klid a pohodu rozprostírající se kolem. Pak jsem ho pohladila, ujistila ho, že vše bude v pohodě a odjela do lékárny, kde jsem vyzvedla Zovirax mast za 213,-Kč. Další dva léky budou zítra.
Večer jsem opět přijela, abych ho přidržela při mastičkování. Kája je šikovná, tak jsme to naštěstí zvládly celkem OK a bez úrazu.
10. 5. neděle (Blažena)
S Áňou jsme přijeli po obědě. Dnes dělal Vik hluchého, tak pro něj šla Anička do výběhu. Mezitím, co ho čistila, jsem narovnala ohnutou tyčku ohradníku a upravila délku ohradníkových pásek tak, aby se tyčka neohýbala. Všimla jsem si, že Vikimu nějak slzí pravé oko, ale žádné cizí těleso jsme v něm s ošetřovatelkou Emou nenašly. Vydali jsme se tedy na procházku. Slzení na chvíli ustalo, ale pak se znovu objevilo i s hleněním. Usuzovala jsem na nějaké smítko nebo infekci zavlečenou mouchou.
Anička s Vikem na ruce přešli párkrát kaveletky a pak jsme šli máčet kopyta. Z místa plánovaného máčení mě však odvláčel na vodítku, tak jsme mu musela dát pár koleček klusu, aby zjistil, že každá taková vylomenina ho bude stát hodně energie a práce navíc. Kvůli oku jsem ho nechtěla moc honit, tak doufám, že to stačilo a pochopil.
Během máčení kopyt v kýbli jsem zjistila, že se Vik bojí bílé plastové židle, tak jsem máčení přerušila a zařadila do dnešního programu ještě "Přátelskou hru" (viz Parelliho hry např. ZDE). Nejprve se Vik nechtěl k židli přiblížit ani na metr. Po pár minutách jsem mu ji mohla posadit na hřbet nebo protáhnout pod břichem. Po další chvíli si nechal líbit i židli přímo nad hlavou (držela jsem ji za nohu a málem mi upadla ruka - není tak lehká, když ji držíte tak vysoko :)). A nakonec snesl i židličku-letadlo (mocně jsem se rozmáchla, přehodila mu židli přes záda a nechala dopadnout s žuchnutím na zem).
Oko se nijak nelepšilo, tak jsem požádala právě přítomnou Markétku, aby se na to také mrkla. Neobjevila nic, ale nakapaly jsme mu Opthalmo Septonex a jako ochranu proti mouchám provizorně použily čtverec gázy a Pruban.
8. 5. pátek
Přijela jsem s mojí dcerou, maminkou, babičkou, sestrou a jejím synkem. Vik na zavolání přiklusal, vyčistila jsem ho, nasadila botičky a šli jsme všichni na procházku. Po návratu si ošetřovatelka Emča botičky prohlížela a přišla řeč i na Vikova oštípaná kopyta. Nabídla se, že zkusí najít tu rašpli. A našla! Rašplování šlo dost špatně, protože nemáme podkovářskou stoličku a musely jsme rašplovat velmi opatrně. Vik stál celkem v klidu, já urputně myslela na Atlanta, který drží celou nebeskou klenbu a Ema rašplovala, jak nejlíp dovedla. Co čert nechtěl, Vik někde zpozoroval něco zajímavého a rychle se postavil - tak rychle, že jsem to zjistila, až když jsem se slyšela zařvat. Z levého ukazováčku mi strhl kus kůže a z pravého prostředníčku větší kus kůže. A to jsme byly teprve u prvního kopyta.
Následovalo máčení kopyt v kýbli. Nejdřív se Vik trochu zdráhal kopyto do vody ponořit, ale po chvíli to snesl v klidu.
2. 5. sobota (Zikmund)
Období lásky k paničce bylo asi jen přechodné - dnes jsem na něj zavolala a jen zvedl hlavu a pásl se dál. Inu komu by se taky chtělo dobrovolně do práce, že? :) Anička pro něj tedy šla s ohlávkou a vodítkem. Srst je už na většině těla krásná letní medová - jen za žuchvami, na spodní straně krku a břicha se drží medvědí kožich.
Kopyta na předních nohách vypadají hrůzostrašně - měla jsem si je vyfotit, ale v tom úděsu jsem na to ani nevzpomněla. Po bližším přezkoumání to snad nakonec nebude zas až tak hrozné. Vik chodí normálně, nevypadá, že by měl s oštípanými kopyty nějaký problém. Naštěstí má do stáje přijet v nejbližších dnech kovář, tak ho poprosím, ať na to mrkne.
Vika jsme s Aničkou pořádně vykartáčovaly a vyrazili jsme na procházku s přesvědčením, že se za celou dobu vodítko ani jednou nenapne a bude stále prověšené. Byla to makačka - hlavně ve chvílích, kdy se Vik rozhodl, že se mu nikam nechce a zůstal stát. Nebo když chtěl jít jinam než my. Nebo když usoudil, že už ho to venku nebaví a šel by raději domů. Myslím, že jsme to ale zvládly a vodítko použily opravdu naprosto minimálně (asi 2x).
Každopádně poznatky jsme získaly obrovské. A to, že řeč těla je někdy dost srandovní a někdy dost na prd :)))
25. 4. sobota (Marek)
Přijeli jsme s Aničkou po obědě - zavolala jsem na Vika a on přes celý výběh PŘICVÁLAL za mnou <3.
Pořádně jsme ho vykartáčovaly - na některých místech už má světlou letní srst, ale jinde ještě pevně drží tmavý zimní kožich - vypadá jak vypelichaný plesnivý stařeček :)))
Současná sucha se dost podepsala na předních kopytech - snad si brzo zvyknou.
Šli jsme pracovat ze země na jízdárnu v posílení respektu, důvěry a ujasnění, kdo komu velí a trénovat vzájemnou komunikaci. Anička nacvičovala vodění koně na prověšeném vodítku - Vik ji měl následovat v kroku i klusu vždy tak, aby vodítko zůstalo prověšené a vždy zůstával za ní a nikdy ji nepředešel ani o půl hlavy. Šlo jim to perfektně. Nejvíc práce jim dalo zastavení - Vik zastavoval vždy s hlavou před Aničkou, ale nakonec si to ujasnili. Jakmile Vik provedl cvik 2x po sobě dobře, ihned jsme práci ukončili a dostal oddech. Potom jsme šli na procházku do přírody a i tam jsme se snažili dodržovat princip prověšeného vodítka. U jedné chatičky jsme dostali igelitku tvrdého chleba a dvě jablíčka a u naší známe "první chatičky" jsme dostali druhou igelitku tvrdého pečiva a mrkev :) Domů jsme se vrátili všichni spokojení.
18. 4. sobota (Valérie)
Dnes nás Vik trochu potrápil při sedlání - asi neměl zrovna svůj den a nechtěl si nechat dotáhnout podbřišník, ale nakonec se podařilo. Na jízdárně si s Aničkou poprvé zkusili kavalety. Nejprve slalom, potom přecházení a nakonec i překlusání. Šlo jim to moc pěkně. Za odměnu jsme šli na procházku. Vik dělal trochu fóry, ale Anička se nedala a dobře ho upobízela správným směrem. Sešli jsme dlouhou táhlou loukou až skoro dolů. Vik měl trochu problém pokračovat v cestě, když jsem zůstala stát, ale i tehdy si s ním Anička poradila a došli sami až na konec louky. Otočili se a vraceli se zpět ke mě. Nabídla jsem Aničce, jestli si chce zkusit zacválat. S nadšením to přijala. Řekla jsem jí pár základních věcí a pravděpodobnost toho, že Vik nebude cválat rovně nahoru, ale vezme to šikmo doprava, tak ať s tím počítá a drží ho správným směrem.
Vím, že má Vik krásný, pravidelný, plynulý a klidný cval. Že nehrozí, že by se s Aničkou "utrhl" a natryskal to s ní kdovíkam.
Docválali až nahoru a tam popocházeli, dokud jsem nepřišla. Bylo vidět, že se to oběma líbilo, tak jsem navrhla, jestli to zkusí znovu. No aby ne :) Ještě jsem dala Aničce jednu radu, ať počítá s možností, že kůň zakopne a rozhodí si krok. Ať se v sedle drží v takové pozici, aby mu nepřelítla přes hlavu. Pak sešli sami kus louky dolů, tam se klidně otočili, Vik počkal na pobídku a už jsem viděla, jak se ke mě blíží. Natočila jsem je na mobil a pokračovali jsme krokem dál. Vyšlápli jsme si kopeček a pak klidně došli až ke stáji. Vik nebyl ani moc zpocený, nechaly jsme ho venku popásat a doschnout, vyčistily ho a šouply k babčám do výběhu :)
16. 4. čtvrtek (Irena)
Máme u nás na několik dní kamarádku Kačku s malým Domískem, tak jsem hned využila její nabídky, že pohlídá Denisku a vyrazila za Vikim. Jarní odchlupování stále pokračuje - bylo by toho na peřinu :))) Nasedlala jsem anglii (je to rychlejší) a vyrazili jsme ven. Opustit areál stájí se mu moc nechtělo, všelijak se kroutil a obracel, ale šel.
Šli jsme podél výběhu a na jeho konci se zasekl před barevnými kontejnery na tříděný odpad. Na ruce tudy šel už mnohokrát bez větších problémů. Dlouho jsme se tam motali, otáčeli a zase vraceli. Na znamení protestu většinou zacouval vedle prvního kontejneru a tam zůstal stát. Jednou málem nacouval do starého vyhozeného televizoru - ani nechci domyslet, co by následovalo, kdyby udělal ještě jeden krok a šlápl do něj :( Jindy zase nacouval zadkem přímo do kontejneru. No hrůza.
Kdyby po té cestě navíc nejezdila auta a nemuseli jsme jim uhýbat na stranu, určitě bychom prošli. Ale to uhýbání autům ho mátlo. Tak jsem nakonec slezla, převedla ho několikrát tam a zpět na ruce (pohoda džez, žádný problém) a znovu nasedla v místě, kde se začal zastavovat. Po pobídce vykročil a s očima jak dva melouny šel.
Ušli jsme asi 30m a objevil se další bubák: lesík a v něm chatičky a chataři. Už mě chlapec trochu točil, protože i tudy šel mnohokrát na ruce celkem v klidu. Přešla jsem z role "chápající a trpělivá" do "chápající leč vedoucí a dominantní". Málem jsem se začala smát, když Vik překvapeně poskočil, jakmile jsem trochu zvedla hlas a pobídla ho razantněji plesknutím otěží přes krk (bičík už delší dobu nevozím). Probral se a vykročil.
Lesíkem jezdil pán na čtyřkolce sem a tam a dělal bordel - to byla pro Vika polehčující okolnost, ale jakmile mě vyvezl mezi stromy, opět jsem přitvrdila v prosazování své vůle. Když začal couvat, už jsem viděla, že se po svém známém způsobu přizvedne na zadní, bleskurychle jedním pohybem otočí o 180° a nebere dráhu domů. Měla jsem výhodu, že tyhle jeho triky už znám a poznám. Ihned jsem ho v couvání zarazila a nasměrovala maličko jinam než dopředu, kam nechtěl. Chvíli jsme kroužili mezi stromy, pak se zase vrátili na cestu. Když nás předcházel chodec, Vik se mu nalepil na záda a klidně kráčel - holt prostě nechce chodit první :) Když pán odbočil ke své chatě, pokračovali jsme plynule dál, jen s opět melounovýma očima :)))
Sešli jsme dolů loukou, vycválali ji zpět nahoru a pokračovali v cestě. Vyšlápli jsme si slušný kopeček a v klidu došli domů. Vik byl zpocený, tak jsem rychle odsedlala a nechala ho (i podsedlovku a šlachovky) sušit. Ostatní koně už byli v boxem, tak jsem ho také zavedla domů na večeři.
11. 4. sobota (Izabela)
Tradičně jsme přijeli s Áňou. Jarní odchlupování je šílenýý :))) Po nekonečném kartáčování jsme Vika nasedlaly a Anička si ho vzala na jízdárnu. Pak jsme šli na procházku do přírody.
9. 4. čtvrtek (Dušan)
S kamarádkou Aničkou jsme pečlivě vyčistily a namazaly anglické sedlo a uzdečku.
4. 4. sobota (Ivana)
Přijela nás celá tlupa - já, Deniska, Denisčina nevl. sestra Kristýnka, moje sestra Janička a její malý syn Románek a samozřejmě Áňa. Ještě že máme tak velké auto :) Vika jsme s Ani vyčistily, zkontrolovala jsem jakž takž se hojící nohu a vyrazili jsme všichni na procházku. Na louce jsme Vika nechali popásat na volno ... a asi mu to dlouho nedovolím, protože mě zklamal a předvedl se jako zlobivec. Bez jakéhokoliv zjevného důvodu se totiž po pár minutách rozhodl, že půjde domů. Zvedl hlavu od trávy a odklusal pryč. Doufala jsem, že na nás počká za lesíkem nebo u první chaty, ale byl až doma. Naštěstí ho holky odchytly a zavřely do boxu. Já jsem si ho pak vytáhla na jízdárničku a dala mu dost práce na lonži. Bohužel jsme neměli víc času, protože Anička spěchala na vlak do Prahy, tak jsem Vika pustila do výběhu a frčeli jsme domů.
29. 3. neděle (Taťána)
Celý den mrholilo až poprchalo. Brzy odpoledne na chvíli přestalo, tak jsem se rychle rozhodla (a s manželem dohodla), že pojedu za Vikim. A ještě na poslednější chvíli jsem se rozhodla, že s sebou vezmu našeho psa Arrynka.
Už když jsem přijížděla, tak jsem z auta viděla, že Vik leží na hromadě slámy. Myslela jsem, že ho zvuk motoru probere, ale ani se nehnul. Neprobralo ho ani Arrynkovo zakvičení, když dostal pecku od ohradníku. Až když jsem promluvila, zvedl hlavu a mžoural očičkama. Pomalu jsem šla výběhem a litovala, že nemám foťák. Přišla jsem až k němu, podrbala ho na hlavě, pomazlila a když chtěl vstát ustoupila jsem dál. Ani jsem nemusela nic říkat nebo dělat a vydal se za mnou k vrátkům. Dokonce se ani nebál klapání elektriky a prošel kolem mě ven. Tam se zapíchl na trávě. Zběžně jsem ho vyčistila a zjistila, že je rána na pravé zadní noze horší :(
Bohužel se potvrzuje moje neblahé tušení, že je box pro něho natolik malý, že si při popocházení rozhrabe všechny piliny na stranu a pak leží na betoně, který mu při vstávání odírá kloub. Malost boxu potvrzuje i to, že začal spávat ve výběhu - v boxe si zřejmě už nelehá, protože se tam blbě vejde a protože ho bolí ta odřenina. Takže je nevyspaný a dohání to přes den venku.
Vyrazili jsme na procházku. Od paní z první chatičky dostal dvě krásná velká jablka. Na louce jsem ho zase chvíli ložnovala, ale byl dnes hrozně nesoustředěný. Arrynek mu opět běhal v patách a to tolik, že mu Vik uštědřil jednu výchovnou kopytem. Naštěstí bez jakýchkoliv následků. Dlouhý kopec jsme zase seběhli všichni tři spolu, až se z toho Vik zadýchal - a co teprve já :) Byl trochu zpocený, tak jsme chodili po louce, aby oschnul. Pak se chvíli pásl. Nechala jsem vodítko ležet na zemi, ať se pase sám. Dobře rozeznává situace, kdy má na ohlávce vodítko a kdy ne. Umí našlapovat tak, aby si ho nepřišlápl a pokud si ho přišlápne, tak nepanikaří, ale jen zvedne nohu. Kdyby toto neznal a neuměl, nikdy bych mu nenechala vodítko na ohlávce, ať ho courá za sebou.
Po chvíli se v dálce objevila skupina několika lidí a šla směrem do kopce, odkud jsme přišli. Vik zvedl hlavu a pozoroval je. Udělal dva kroky směrem k nim, ukousl si trochu trávy a pak se za nimi bez varování lehce rozklusal. Nevím, jestli ho přemohla zvědavost, nebo touha přidat se k početnějšímu stádu. Překvapeně i otráveně jsem na půl úst zamumlala Vikiii. Ani se neohlédl. Věděla jsem, že jako vůdčí klisna bych za ním jít neměla, ale Arrynek se za ním rozběhl. Ovčácký pes to opravdu není a Vik jeho jakékoliv snahy nebral vůbec na zřetel. Ač silně krátkozraká, vytušila jsem ve skupince lidí v dálce jisté napětí - díl strachu, díl překvapení, trochu nervozity. Pomalým krokem jsem se vydala obloukem jejich směrem a koukala se jinam. Vik zastavil zhruba v polovině cesty. Také jsem se zastavila a snažila se působit co nejklidnějším dojmem. Vik se otočil a krásným lehkým klusem se vrátil a začal se pár metrů ode mě pást. Přišla jsem blíž, jemně a krátce ho pochválila a vydala se zpět na původní místo, kde jsme stáli, než se objevili lidé (trestat ho za to, že se vrátil, by byl naprostý nesmysl a chválit ho mohutně za něco, co by mělo být normální, by bylo přehnané). Arrynek šel přirozeně u mé nohy. Jakmile jsme odešli 15-20 metrů, zvedl Vik hlavu a pomalým krokem se vydal za námi. Nechala jsem ho pást se. Už zase drobně mrholilo. Náš okruh jsme nemohli dokončit, protože na cestě uvízlo auto - vrátili jsme se tedy zpět po louce, odkud jsme přišli. Zkontrolovala jsem kopyta, pustila ho do výběhu a donesla mu velký kýbl vody. Vypil ho na ex, tak jsem donesla ještě druhý, aby se mohly napít i babči.
27. 3. pátek (Dita)
Kovář Vika vystrouhal a zkrátil mu kopyta asi o 1cm (350,-Kč). Vzhledem k tomu, že je dost mokro a měkko, má kopyta i na boso ve slušném stavu.
25. 3. středa (Marián)
Taťka stále doma marodí, takže jsem úspěšně zopakovala včerejší scénář. S tím rozdílem, že jsem dnes s sebou vzala Arrynka, aby mělo radost co nejvíce zvířátek :)
Vytáhla jsem si Vika z výběhu a při čistění zjistila, že zranění na hlezně vypadá lépe. Vyrazili jsme na procházku. Cestou jsem v rámci práce ze země požádala Vika, aby prošel velkou kaluží. Nechtělo se mu, vyhýbal, couval ... byla to super příležitost zapracovat na našem vztahu, důvěře, respektu. Myslím, že uběhlo sotva pět minut a Vik vodou prošel. Vezmu-li v úvahu, že ho při tom Arrynek patřičně rozptyloval a rozčiloval, tak to byl dobrý výkon :)
Na louce jsme se zastavili, nechala jsem Vika pást na volno a hrála si s Arrynkem. Když jsme si hráli na honěnou, koukal na nás Vik jak na blázny, jak můžeme vůbec přežít, když takto plýtváme energií.
Pak jsem na louce Vika chvíli lonžovala. Arrynek mu běhal v patách, takže se Vik nevláčel hlemýždím tempem, jak má ve zvyku. Pěkně se rozběhal v živém tempu a ve cvalu se mu tolik líbilo, že jsem ho zpět do klusu dostávala hůře než obvykle. Chvíli jsem si říkala, že nebýt na parellce, ale obyčejné ohlávce, tak se mi snad vycukne a bude lítat po louce, dokud ho to neomrzí.
Když jsme skončili, byl lehunce opocený na krku. Všichni tři jsme vedle sebe běželi z kopce a já si přála, ať se rychle objeví někdo s foťákem nebo kamerou :)
Než jsem došli do stáje, Vik oschnul. Nechala jsem ho ještě chvíli pást kolem, dokud nešli domů všichni koně. Doplnila jsem všem koním vodu, rozloučila se s majitelkou stáje Kájou a odvezla ošetřovatelku Emu do Jílového na autobus do Prahy.
24. 3. úterý (Gabriel)
Po obědě jsem nechala spící Denisku na krku marodnému tatínkovi a utekla za Vikem. Přivezla jsem červenou (dezinfekční) a modrou Indulonu na to jeho sedřené hlezno.
Dřív než jsem se vůbec dostala k výběhu, zaregistrovala jsem nemalý šrumec a ... malý strakatý poníček Twist se nenechal Martinou odvést z výběhu, protrhl ohradník, zdrhl a vnikl do výběhu k Vikimu a babčám. Snažily jsme se ho s Marťou nalákat, chytit a odvést, ale utíkal a kopal. Babraly jsme se s ním hrozně dlouho po dobrém i po zlém a výsledek žádný. Nakonec jsme musely otevřít výběh a pustit všechny koně domů, aby šel s nimi. Vika jsem si při té příležitosti zavolala k sobě. Nepočítala jsem s tím, že když jde celé stádo domů, tak se od něj odtrhne a půjde ke mě, ale stalo se - překvapuje mě chlapec :) Sice měl velké cukání jít s nimi a nebyl úplně nadšený, ale vyhověl mi.
Když se nám podařilo Twista zavřít v boxe, pustily jsme babči zpět do výběhu a mohly se začít věnovat své práci.
Pořádně jsem Vika vyčistila a nechala popásat. Udělala jsem pár fotek Peťce, která jezdila na "Kolíkovi" a její mamince Martině, která s ním potom skákala. Mezitím co Marťa sedlala svoji klisničku, požádala mě Peťa, jestli může zkusit Vika lonžovat. Postupně jsem jí vysvětlila, jak si do ruky smotat lonž, jak postavit koně na kruh a kdy a jak ho pobídnout do kroku a později do klusu. Jak změnit směr, jak koně zastavit. Vik byl ze začátku trochu vykulený, ale brzy situaci pochopil a ochotně spolupracoval a moc se snažil. Peťka taky :)
Její maminka šla mezitím s klisnou ven. V tom se začal zvedat hrozný vítr, přitáhly těžké fialovošedé mraky a Vik se začal ošívat. Zavelela jsem "rychle domů!". Během tří vteřin, ještě než jsme došli do stáje, se strhla sněhová vichřice. Všechny troje dveře od stáje vlály ve větru, práskaly o futra a snažily se neuletět. Vik se snažil nebát se jich.
Martina byla stále venku - sama se svou temperamentní klisničkou. Vteřinu jsem přemýšlela co dál. No nic, musíme s Peťkou rychle pozavírat ostatní koně - naštěstí jsou zvyklí chodit domů sami. Babči z nejbližšího výběhu byly doma natošup. Peťka jim otevřela ohradník, já jsem podržela jedny dveře proti větru a druhé jsem zatížila plným kbelíkem. A co s velkým stádem? Uděláme to stejně. Peťka je utíkala pustit a v tom jsme přes bílou smršť uviděly vracející se Marťu - naštěstí zdravou a celou i s kobčou.
Než jsem doběhla na druhý konec stáje, abych podržela dveře, celé stádo se už venku štosovalo a chtělo dovnitř. První kůň se zastavil v předsíňce u krmení a začal se živit. Další koně se cpali dovnitř, já jsem se snažila držet dveře a nenechat se pošlapat nebo umačkat a zároveň odehnat prvního koně od žrádla a posunout ho dál do stáje. Když už byli všichni vevnitř, vznikl špunt tím, že Meluzka nešla rovnou do svého boxu, který je hned na začátku, ale zastavila se dál v uličce. Nemohla přes koně zpět a oni nemohli přes ni dál do svých boxů. Ti co zůstali stát na konci, se chtěli pustit do nachystaného jádra, v čemž jsem jim statečně bránila. Nakonec se koníci nějak poskládali, v momentě stáli každý ve svém boxe, bílí jako sněhuláci.
Rychle jsem z nich postahovala deky, Marťa s Peťkou roznesly jádro, doplnily jsme jim vodu a namazala jsem Vikimu odřený kloub.
21. 3. sobota (Radek)
Přijela jsem s Aničkou před půl jedenáctou. Vzaly jsme ohlávku, vodítko, čištění a vypnuly ohradník - kvůli Vikimu se musela začít pouštět elektrika, protože se naučil ohradník podlézat a utíkal ven. On teda nikdy neutíká daleko - jen na první trávu :)
Anička šla pro Vika do výběhu, vyčistila ho a všimly jsme si, že má na levé zadní noze hodně sedřený hleznový kloub. To se mu stává, když má málo podestýlky. Lehá si a jak se vrtí nebo vstává, tak si kloub odře o podlahu. Tentokrát si to sedřel tak, že měl krev až na spěnkovém kloubu. Podestýlky má ale celkem dost. Problém bude možná v tom, že je box menší a aby Vik vstal musí se víc zkroutit nebo co.
Šli jsme na procházku a přestože se Vik zprvu tvářil, že nikam nejde, nakonec jsme to "naše kolečko" zdárně obešli. Od paní z první chatičky dostal suchý chleba i mrkvičku.
14. 3. sobota (Rút - Matylda)
V 10 hodin jsem nasedla do auta naší nové sousedky Lenky, pozdravila se s její jedenáctiletou dcerou Aničkou i skoro tříletou dcerou Helenkou a společně jsme vyrazily za Vikouškem.
Několikrát jsme se totiž potkaly na ulici a postupně se v řeči dopraco valy k tomu, že se dříve Anička někde učila jezdit, ráda by v tom pokračovala a zároveň se i naučila o koně postarat a pracovat s ním ze země.
O žádném klubu v blízkosti nevím a protože je Vik nevyužitý, nebídla jsem jí nás dva :)
Ze začátku budeme za Vikem jezdit spolu, budeme si o koních povídat, naučím ji, co znám. Až bude umět koně zcela samostatně a bezpečně vyvést z výběhu, vyčistit, osedlat a nauzdit - a bude mít stále zájem - začne jezdit pod trenérkou.
Dnes jsem Aničku s Vikem seznámila, ukázala jí, kam chodí do výběhu, kde má box, bednu s čištěním, sedlo, kde se vypíná zdroj elektriky do ohradníku. Řekla jsem jí několik základních bezpečnostních pravidel a zásad, jak se chovat u koní. Ukázala jsem jí, jak se zvedají nohy, jak se vybírají kopyta, jak se kůň čistí, který kartáč je na co, jak fungují různé bezpečnostní a panik karabiny. Vyzkoušela si, jak se nasazuje ohlávka.
Pak jsme šli na procházku (Lenka s Helenkou čekali na seně :)). Anička Vika vedla a povídaly jsme si. Viděla jsem, že Vik není úplně ve své kůži, nechtěl jít vedle Aničky, ale tlačil se za ni. Chvíli jsem dumala, co nám tím říká ... no samozřejmě: je bosý a není zvyklý chodit po tvrdém, chce jít po krajnici, kde je tráva, aby ho nohy nebolely. Poradila jsem Aničce, ať odmotá kus vodítka a nechá Vika jít za ní tak, aby se mu šlo pohodlněji. V tu chvíli capkal jako beránek.
V lese se zastavil a nechtěl dál, Anička ho pobídla, udělal krok a zase stál - tak pořád dokola. Věděla jsem, že musím jeho chování nějak analyzovat a vyhodnotit, aby brzy nedošlo k průšvihu. Chvíli mi trvalo, než jsem přehodila mozek na koňskou kolej: v jeho stádě došlo ke změnám. Přibyl nový člen (Anička) a hned se stal vůdcem (vedla ho na vodítku, určovala směr a tempo procházky). Tohoto nového vůdce Viking nezná a tudíž mu nemůže naprosto plně důvěřovat. Proto se nenechal pasivně vést, ale začal sám vyhodnocovat situace a možná nebezpečí. V lese se ozývaly hlasy chatařů a zvuky doprovázející jejich práce. Viking se zastavoval, aby mohl pozorněji naslouchat, co je to za zvuky a jestli nám nehrozí nebezpečí. Ale přes naše povídání a Aniččino pobízení do kroku neslyšel, co potřeboval. Na chvíli jsme zmlkly a zůstaly tiše a klidně stát na místě. Viking dostal prostor zhodnotit situaci, navíc viděl, že vůdce i celé stádo (Anička a já) jsme klidné. Mohl tedy usoudit, že nehrozí nebezpečí a dál zase krásně capkal.
Vyšli jsme na louku, udělala jsem pár fotek a vrátili se z druhé strany ke stáji.
Na jízdárně jsem Vika několikrát nechala přejít klusem pár kavalet. Pak povozil Helenku, nakonec Aničku, dostal jablíčka a oběd a Anička ho pustila do výběhu.
Doběhl zhruba doprostřed, majestátně se postavil s hlavou vysoko zdviženou a nechal se obdivovat jaký je krasavec - i ten pupek zatáhl :)
1. 3. neděle (Bedřich)
Když jsem v 11:30 přicházela k výběhu, Viking zvedl hlavu a pozoroval mě. Zavolala jsem na něj a téměř klusem (!) přispěchal k ohradníku. Nejdřív jsme se samozřejmě pořádně přivítali a pomazlili a pak jsem spěchala pro vodu - strhla se o ni bitva, jakoby nepili 3 dny. Bitvu vyhrál Vik a vypil skoro celý kýbl najednou. Přinesla jsem tedy další vodu i babčám.
Po dlooouhém čištění jsme šli na procházku - objevila jsem okruh na cca 30 minut, tak jsme si ho dali 2x svižným tempem a při druhém kole jsem dala na louce pár lonžovacích koleček klusem.
Na jízdárně jsem upravila překážky na dvě zvýšené kavalety, jednu prodlouženou kavaletu (širší, aby musel natáhnout krok), jednu dvojkavaletu a jeden křížek a hopkali jsme. Vika to vyloženě bavilo a na překážky si nabíhal sám - já jsem jen musela držet lonž a stíhat se přemisťovat, abych ho nebrzdila.
Pak jsme šli do výběhu, spravila jsem část spadlého ohradníku a posbírala svinčík kolem (různé obaly od sladkostí, sáčky, apod.)
14. 2. sobota (Valentýn)
Dopoledne přijela na stáj vererinářka očkovat několik koní. Při té příležitosti jsem ji poprosila, aby mrkla Vikimu na tu zadní nohu. Oteklou ji zrovna neměl, při zvednutí nohy rovnováhu neztrácel, záda ho nebolí ... vše, co veterinářka kontrolovala, bylo OK. Takže můžu nasadit nějaké vitamíny (zřejmě MSM) a když mu to znova oteče, tak zabalit do tepla.
(zaplatila jsem ustájení 4.000 a odčervení + část cestovného 725)
3. 2. úterý (Kamil)
Dopoledne mi volala Kája, že má Vik zase oteklou tu jednu zadní nohu :(
Vzhledem k tomu, že měl nějaké divné potíže se stáními při kování, zřejmě tam něco bude. Při nejbližší návštěvě veta se zeptáme.
24. 1. sobota (Milena)
Po obědě jsme naložili Denisku do kočárku, nasadili Arrynkovi obojek a vyrazili všichni pěšky za Vikouškem. Cesta nám trvala asi 1,3 hodiny.
K výběhu jsme přišli zezadu a jakmile nás Vik viděl přicházet, tak k nám hned přes celý výběh běžel :) Vítal nás a šel s námi podél ohradníku, dokud jsme výběh neobešli a nedostali se ke stáji. Přivezli jsme mu doplňkové krmivo na kopyta Keratex.
22. 1. čtvrtek (Slavomír)
První kování v nové stáji (s panem Benešem). Vzhledem k tomu, že Vik téměř nepracuje a zrovna je šikovně měkko a mokro, jsme se shodli, že ho necháme na boso komplet, aby si kopyta odpočinula.
Sundání kopyt z předku a korektury na všech čtyřech za 300,- Kč.
8. 1. čtvrtek (Čestmír)
Vik zatím vypadá ve výběhu u bábinek spokojeně.
V krmení jsme přešli z ovsa a květu na granule Energy´s Relax a není v tom problém - žere pěkně.
Nálevky na zadních nohách už nemá - nebo jen malinké. Oteklá zadní noha je už lepší, i když je otok pořád ještě vidět.
Klkací řemen nedostává vůbec, protože v boxe nemá moc o co klkat a ošetřovatelka ho vůbec klkat neslyší - to je moc dobře!
Dnes:
měla jsem trochu problém odvést Vika z výběhu. Babča-mastodont chtěla jít mermomocí s námi a hrnula se jako tank - jde z ní strach :) Ještě že je Vik tak inteligentní, chápavý a trpělivý - hezky čekal u vchodu několik minut, než se mi podařilo babču odmávat vodítkem alespoň na 3 metry a sundat spodní pásku ohradníku, horní pásku jsem jen nadzvedla a řekla Vikimu "di Viki" a on to podlezl a už byl venku :) Babča se tvářila jako Bílá paní, když se chystá projít zdí, ale já jsem se zatvářila jako železobetonová zeď s urychleným zvedáním spodního pásku a zabralo to.
Zběžně jsem Vika vyčistila, prohlídla kopyta, nasadila ohlávku s vodítkem a šli jsme na procházku zkoumat nový terén. Šli jsme sami, ale Vik se vůbec nebál. Chvílemi jsem i běžela, aby si zaklusal. Na louce se trochu popásl, pak jsem umotala z vodítka otěže, nastrkala Vika ke stráni, vydrápala se na něj a jeli jsme zpět.
Takto bez sedla a jen na ohlávce jsme spolu ještě nikdy nebyli, tak se Vik moc snažil mě nezklamat. Trochu jsem se bála, protože jsem si byla vědoma hned několika základních chyb - neměla jsem přilbu, vezla jsem se, i když jsem byla sama a bez mobilu a navíc v cizím terénu!!! No šílenost.
Ale euforie z krásné bílé zimy a chvilky, která byla jen naše, byla silnější než strach :) Jednou se Vik trochu lekl štěkajícího psa, ale jen poskočil a já nestihla ani mrknout :D
Před skopečkem (kopec dolů :) jsme vedli debatu.
Vik: z kopce dolů tě neponesu, klouže to
já: jo jdeme, nevymýšlej
Vik: tak OK, jdeme, ale jinam
já: nene, nemůžeme jít do lesa - musíme domů. Ale jsi hodný, že se snažíš vyhovět. Proto, prosím, ujdi alespoň pár kroků správným směrem a dám na tvůj úsudek.
Popošel tedy pár metrů směrem k sešupu, zastavila jsem, slezla a došli jsme domů bezpečně každý po svých.
Na plácku před stájí jsme dali ještě pár koleček klusem na lonži zpestřených kavaletkami. Vik se nesl moc pěkně, ale chvílemi to flinkal ... na tom sněhu mu to občas malinko ujelo, tak se víc bál o nohy.
Zpět do výběhu jsem ho dávala trochu složitě, protože se na vchod lepila mastodontka a chtěla mermomocí ven, ale nevyšlo jí to :)
7. 1. středa (Vilma)
Přišla mi od Káji SMSka, že Vika přesunula do výběhu k babčám (18 a 24 let). Prý už vůbec do velkého výběhu ke stádu nechtěl. Stáda se výrazně stranil, z výběhu před Ferdou vyskakoval a dokonce prý protrhl ohradník a utekli i ostatní koně :(
Viking není dominantní kůň a podobné zážitky jsme měli v každém novém stádě (kromě protrhávání ohradníku). Vždy se to po čase urovnalo. Ale tady ošetřovatelka usoudila, že bude lepší dávat Vika ke klisnám.
Babči domů na obědy nechodí, ale dostávají oběd ven, tak Vik teď bude obědvat taky venku - což je fajn :)
2. 1. pátek (Karina)
Volala mi Kája - šéfová stáje, že má Vik oteklou jednu zadní nohu, ale nekulhá. Možná se někde praštil, uvidíme, co bude dál.
Také nechce bývat přes oběd ve výběhu sám - jak ho znám, myslela jsem, že mu nebude dělat problém, zůstat ve výběhu na chvíli o samotě, ale prý mu to problém dělalo, tak začal chodit na obědy domů s ostatními.
1. 1. čtvrtek (Nový rok)
Přidáno nové video - ještě z bývalé stáje, z které jsme se 27. 12. 2008 přestěhovali do Petrova.
|