2010
22. 8. neděle (Bohuslav)
Přestěhovala jsem Vika na vlastní PASTVINU! Odteď se budeme vídat každý den :)
16. 7. pátek (Luboš)
Kolem poledního jsem měla na pastvině sraz s kopytářkou Alenou Vostatkovou. Ještě než se pustila do kopytaření, vybrala jsem Vikimu kopyta a ošetřila několik nových odřeninek a škrábanců včetně čerstvé ranky na levém předloktí. Během práce si Alča všimla, že má Viking oteklou levou přední nohu a po bližším přezkoumání jsme zjistili, že je oteklá od korunky až k rameni - flegmona!
Zavolala jsem veta. Naštěstí měl pan veterinář Arnald Treu čas a za slabé dvě hodinky dorazil. Naštěstí jsme to neštěstí odhalili včas - předepsal 7 orálních past Norodine Equine, každé ráno jednu.
13. 7. úterý (Markéta)
Pan doktor veterinář Arnald Treu přijel Vikinga naočkovat. Očkování proběhlo přímo na pastvině a to tak rychle a bezbolestně, že jej nezaregistroval nejen Viking ale ani já :)
19. 6. sobota (Leoš)
Ráno jsem jela asi po "sto" letech nakupovat do Equiservisu. Potřebovala jsem hlavně na ty šílené podlomy "Dromy mast-bylinná hojivá" a když už jsem tam byla, koupila jsem ještě "Dečka vykrojená Equest ASP VS" s tlumící pěnou, rukavice "Roeckl Gripp mokka/karamel", klobouk "australský Brumby bavlněný olejovaný hnědý" (jako pracovní pomůcka hlavně v dešti - na parádu rozhodně ne :D), kartáč rýžový s poutkem Awa, kartáč rýžový s poutkem KenTaur a háček na kopyta Soft s kartáčkem. Celkem po slevě za 3419,-Kč.
Chvíli po poledni jsem naházela do auta všechno možné, co bych mohla u Vika potřebovat a vyrazila jsem za ním se smíšenými pocity. Téměř po roce se totiž chystám opět do sedla!
Kvůli Vikovým zraněním a jeho kondici jsem se rozhodla pro anglické sedlo, které je menší a nezasahuje do míst s kousanci a je lehčí. Vik si při dotahování podbřišníku neodpustil prostest, ale v minulosti dokázal občas protestovat i mnohem razantněji, takže mě mile překvapil.
Na vyjížďku do nového terénu nás vzala kamarádka Renata se svým koníkem Burákem. Na pastvině se kluci moc nemusí, ale pod sedly byli vzorní, šikovní, ochotní ... Courali jsme se přírodou 3,5 hodiny včetně přestávky u hospůdky. Něco málo jsme klusli a jednou i krátce zacválali, 2x jsme přebrodili potok ... ale zažili jsme také jednu krizovku: šli jsme lesem úzkou pěšinou, podél které se po obou stranách zvedal prudký svah do výše cca 1,5m (jako bychom šli korytem vyschlého, úzkého a hlubokého potoku). Vikovi se to nějak nelíbilo, nechtěl jít "po dně" a lepil se k pravému svahu. V jednu chvíli nalezl na ten svah, ujely mu nohy a začal padat. Lekla jsem se, ale držela se v sedle a pravou nohou se vzepřela proti svahu. Tím jsme nespadli úplně a Vik využil šance rychle chytit rovnováhu a dostat se zpět na nohy. Chvíli jsem byla jak na trní, jestli nezačne kulhat, ale vše bylo OK - uf!
Domů jsme dorazili unavení, ale spokojení - Viking byl jen lehce opocený pod sedlem.
9. 5. neděle (Ctibor)
Rakija přijala Vika do party a když jsem ho chtěla odvést z výběhu, tak ho málem ani nechtěla vydat :)
Pořádně jsem ho vyčistila a vydrbala z něj zaschlou sůl po včerejším zpocení v přepravníku. Pak jsem chvíli lonžovala a šli jsme na procházku vnitřkem pastviny podél ohradníku. Obejít 7ha je docela dálka :)
8. 5. sobota
Mám 11 dní do termínu porodu a stěhujeme se - tedy Viking se stěhuje :)
Už více než rok se ho snažím dostat na pastvinu, aby byl venku nonstop 24/7. Bohužel všechny pastviny jsou dost daleko a vybudovat si svoji vlastní se mi zatím nedaří (ach ty ouřady).
Nedávno se mi však ozvala kamarádka Eva (u které byl Vik ustájen již dříve), že buduje sedmihektarovou pastvinu hned ve vedlejší obci. Zajásala jsem a vzhledem ke svému stavu a následujícímu šestinedělí jsem ji poprosila, jestli by tam nějaké koníky nemohla šoupnout co nejdřív, abych tam mohla okamžitě dopravit Vika. Přístřešky sice zatím ještě nestojí, ale to nevadí, stejně je většina pastevně ustájených koní používá jako kadibudku a ne jako obydlí :)))
Za normálních okolností bych vyskočila do sedla a přestěhovala ho po kopytě. Takto těsně před porodem jsme zvažovali možnost, že seženeme někoho, kdo to zvládne místo mě. Ale: půjde sám s neznámým jezdcem a po neznáme cestě? Zvládne cestu, když už hrozně dlouho nic nedělal a je opadlý ze svalů? A co prasklina na kopytě?
Další možností by bylo jet pomaličku autem po polňačkách a Vik by šel vedle na vodítku ... nakonec jsme poprosili místního chovatele andalusanů, zda by nám půjčil svůj přepravník. Rovnou řekl, že nepůjčí, ale rád nám koníka sám převeze (což byla pro nás ještě lepší varianta).
Tedy přijeli jsme dnes do stáje kolem půl druhé, vzali Vika z výběhu, sbalili naše věci a nanosili do auta a naložili moji skříňku na auto. Vika jsem vyčistila a narepelentovala - krásně si nechal štětečkem matlat gel kolem očí.
Ve 14hod přijel pan Kubík s přívěsem, přivítali jsme se, naštelovali a otevřeli přívěs - Vik všechno klidně sledoval a dokonce šel sám se zájmem očuchat rampu. Předníma se na rampu postavil celkem hned a bez větších problémů, ale dál se bál ... bylo vidět, že se snaží, že bych chtěl, ale potřeboval čas na překonání strachu. Nechtělo se mu nastupovat hezky rovně, ale vždy lezl bokem, tak jsme natáhli dvě lonže jako optické zábradlíčko. Když jsem ho chtěla jednou lonží klasicky přitlačit dovnitř, tak se úplně zmagořil a zjančil ... ale za pár vteřin už zase stál předníma na rampě a koukal dovnitř. Zkusila jsem ho napnutou lonží zezadu jen lehce přiťukávat a v mžiku, aniž bychom to čekali, byl jedním krokem vevnitř. Než jsem překvapením zamrkala, tak pan Kubík zkušeně přiskočil, narovnal přepážku, zajistil tyč a zvedl a zavřel rampu. Nakládali jsme slabou půlhodinku, což je v našem případě velký úspěch a rekord :) Cesta trvala chviličku. Viking vycouval trochu zbrkle a rychle, ale jakmile byl venku, zůstal stát, zvysoka se rozhlédl a hned začal škubat čerstvou travičku. Byl z nervů trochu zpocený a vykulený. Za ohradníkem už na něj čekala Rakija a Atrei - rovnou ho mezi sebe nepustili, ale ani ho nijak neodháněli nebo nezastrašovali - bude to OK :)
3. 5. pondělí (Alexej)
Na devátou hodinu (ranní) máme objednaného pana doktora-zubaře Ilju Ptáka.
Přijeli jsme do stáje chvíli před devátou a zjistili, že koníci byli celou noc venku ve výbězích (bez přístřešků), což jim, a nakonec ani nám, vůbec nevadilo, i když celou noc lilo jak z konve.
Koníci byli šťastní, veselí a mnohem spokojenější než kdy dřív - očividně a jednoznačně svým chováním vyvrátili všechna tvrzení o tom, že koně se "večer domů těší" nebo "jsou zvyklí chodit domů" nebo "starší koně už si venku nezvyknou/nezvládnou to", apod.
Jak dříve chodili každý den sami poslušně do stáje, tak dnes jsme je dovnitř dostávali jen horko-těžko.
Pan doktor prohlídl Vikovi papulku, zjistil, že není potřeba nic dělat a můžeme se ozvat zase za rok. Řekl si o 400,- jen za cestu (ale dostal pětikilo, protože jsme neměli drobný) a koníci šli zase ven. Lítali a řádili radostí, jakoby byli zavření 5 dní a ne 5 minut :D
17. 3. středa (Vlastimil)
Vik je OK. Díkybohu!!! Měli jsme obrovské štěstí, že jsme zasáhly včas. Doufám, že se nám brzo podaří zajistit lepší zabezpečení suchých řízků a osobně dám vždy lepší pozor.
16. 3. úterý (Elena/Herbert)
Vika jsem vyčistila venku před seníkem a vypadal, že se chce vyválet v hromadě pilin, tak jsem ho nechala jít a mezitím uklízela čištění. Není nezvyklé, že se koníci přítomních majitelů procházejí kolem stáje, tak jsem ho nechala, ať se klidně prochází.
Těžko popíšu svoji hrůzu, když jsem nahlédla do stáje a na jejím druhém konci uviděla Vika, jak stojí s hlavou u pytlů s řepnými řízky - samozřejmě suchými!!! (Bohužel nebyly zavřené druhé stájové dveře a ani pytle s řízky nebyly přikryté dekou či jinak zabezpečené).
S ošetřovatelkou jsme se hnaly přes celou stáj a jak nás Vik viděl, tak před námi utekl ze stáje ven (klidně odešel z místa činu). Mohutně kousal a žvýkal. Chytla jsem ho za horní pysk a začala mu třepat s hlavou, abych mu z huby dostala vše, co v ní měl. Ošetřovatelka ho přidržovala za spodní čelist a já hrabala rukou po celé jeho tlamě, kam až jsem dosáhla, abych co nejvíce řízků vytáhla ven. Samozřejmě se mu to moc nelíbilo a jak kroutil jazykem, tak toho hodně vyplival sám.
Několikrát zvedl hlavu nahoru a až později jsem si uvědomila, že byl jen na ohlávce a ve volném prostranství mohl kdykoliv utéct, nebo se zvednout na zadní, nebo se jakkoliv bránit našemu "šílenému útoku" na jeho hlavu a hubu.
Když měl hubu čistou, přemýšleli jsme, co dál. Zkontrolovala jsem pytle, abych se podívala, jestli poznám, kolik toho chybí. Zdálo se, že jen hrstička.
Vzala jsem ho na lonži na procházku a sledovala ho, jestli se mu nebude špatně dýchat, nebo se nějak nezvykle neprojeví.
Projevoval se naprosto standardně, na louce se trochu popásl ... začala jsem ho lehce lonžovat a pozorovala jeho dýchání a chování. Po několika klusových kolečkách se mu u obou nosních dírek objevila kapka čiré tekutiny (objevuje vždycky) ... usoudila jsem tedy, že je snad vše v pořádku a vrátili jsme se do stáje. Ošetřovatelka ho pak až do svého odchodu pozorovala, ale jevil se OK.
18. 2. čtvrtek (Gizela)
Viking je moc dobrý jedlík - mnoho koní samotnou vojtěšku odmítá. Vikignovi chutná a krásně papá :)
16. 2. úterý (Ljuba)
Abychom ohledně krmení neztráceli čas, poprosili jsme kamaráda, aby nám v Equiservisu koupil pytel vojtěškových úsušků. Večer je u něj manžel vyzvedl. Já jsem je doma zkontrolovala, ověřila jsem si dávkování na digitální váze, podepsala pytel a těsně před půlnocí jsme ho odvezli do stáje. Zítra ráno zaznamená Viking změnu v krmení :)
14. 2. neděle (Valentýn)
Odpoledne přijela kopytářka Alena Vostatková, která se zabývá metodou přirozeného trimu (natural hoof care), aby omrkla Vikova bosá kopyta, která po roce od sundání podkov nevypadají tak, jak by měla. Problémem je (samozřejmě) Vikův denní režim i krmení. Posledních 13 měsíců je krmen senem a granulemi Energy´s Relax. Pravděpodobně máme dost cukernaté seno a v kombinaci s granulemi, kde je cukru také dost, to nedělá dobrotu. Rozhodly jsme, že Relaxky zrušíme a nahradíme je vojtěškovými granulemi (700g na den).
Změnit denní režim nebude tak jednoduché ... podmínky stáje nedovolují nechávat koně venku 24/7. Většinou jsou 14 - 17 hodin zavření v boxech a zbývajících 7 -10 hodin jsou ve výběhu, kde stejně stojí u balíku sena. Tedy pohyb minimální :(
21. 1. čtvrtek (Běla)
Odpoledne mi volala ošetřovatelka Ema, že se pod tíhou sněhu a ledu prohýbá střecha stáje a jestli nevím o někom, kdo by to přijel sundat, protože jim se to absolutně nedaří a střecha je tak stará a chatrná, že na ni člověk nemůže vkročit ani v létě, natože teď, když je zatížená sněhem.
Zkoušeli jsme volat hasičům, ale ti prý soukromé objekty nedělají. Manžel sehnal číslo na nějakého pána s odpovídající technikou, který je ochotný přijet zítra.
Tak se modlím, aby střecha v noci nespadla a nemuseli jsme v horším případě volat kafilerku a v lepším případě stěhovat narychlo koně kdovíkam :(
15. 1. pátek (Alice)
Už několik dní mě trápí absence sena ve výběhu. Zrovna teď, když ho koníci potřebují nejvíc, chybí! Tak manžel obtelefonoval kamarády a během pár hodin měl Vikoušek celý velký kulatý balík krásného sena (za 400,-) :)
3. 1. neděle (Radmila)
Máme všude tuny sněhu, kvůli němuž v kombinaci s mým těhotenstvím chodíme ven jen courat na ruce. Dnes nás doprovodila moje maminka se svým přítelem. Přijela na vánoce až od Brna a nenechala se počasím odradit od návštěvy Vikouška. Bohužel byla svědkem situace, která se mi ještě nikdy nestala (a snad už ani nestane): Vypustila jsem Vika z výběhu. Zastavil se u prvního trsu suché trávy a zůstal klidně stát. Zavřela jsem výběh, donesla si kartáče a mezitím přišla klisna Samantha s valachem Todnou, kteří se pohybovali na volno kolem stáje (jejich majitelka byla ve stáji). Všichni se navzájem dlouho znají a chodí spolu do výběhu, tudíž jsem nepředpokládala žádný incident. Stále jsem u Vikova kohoutku a čistila ho. Samantha přišla zepředu k Vikovi (stáli čelem proti sobě) a oňuchávali se na přivítanou. Najednou se Samantha otočila, zakvičela a vyhodila - koutkem oka jsem zahlédla, jak se k nám šteluje zadkem a trochu jsem couvla. Když vyhodila, stihla jsem jen prudce uskočit dozadu, až jsem kecla na zadek k Vikovým zadním nohám. Naštěstí Samantha začala po vyhození utíkat dopředu a Vik se klidně rozešel za ní - kdyby se tam začali nějak motat, tak mě pošlapou.
Vzhledem k mému těhotenství měla maminka chvíli dost velkou hrůzu, jestli jsem v pořádku. Když uviděla na kalhotách krev, málem ji trefilo. Naštěstí to byla jen krev z mého prostředníčku na levé ruce, kterou Samantha letmo zasáhla kopytem.
1. 1. pátek (Nový rok)
Jsem ve 20. týdnu těhotenství (druhého), tak se letos "Skok do nového roku" nekonal. Snad to vyjde příště :)
|
