Jezdecká mininauka pro začátečníky, aneb
Co by měl vědět každý majitel koně

Koně jsou milá, dobrosrdečná zvířata, která nechtějí žádnému člověku nic zlého udělat. Cítí-li jistotu, darují ti svoji důvěru a přijmou tě s respektem jako „vedoucího koně“, který vždy ví, co je správné a bezpečné. Proto koně v tomto směru nikdy nezklam!

Ježdění může fungovat dobře jen tehdy, máš-li koně na své straně jako partnera, který má ze spolupráce radost.
Koně nemohou rozumět lidské řeči, proto se člověk musí naučit rozumět řeči koňské. Kůň ale umí vnímat zabarvení lidského hlasu a řeč lidského těla. Při práci s koňmi je nejdůležitější vždy jasně signalizovat, co chceme! Proto pozor, abychom držením těla omylem nesignalizovali něco jiného, než ve skutečnosti chceme.

Ctí-li kůň člověka jako vůdčí osobnost „svého stáda“, je ochoten přijmout pokyny třeba i od dětí, je-li s ním zacházeno vlídně. Vztah koně a člověka nesmí být nikdy založen na strachu!

Nejpřirozenějším prostředím je nekonečná step – kůň žije ve stádě, které chrání hřebec a vede vůdčí klisna. Koně jsou stále ve střehu a připraveni k rychlému útěku, neboť jedinou jejich zbraní proti všem nebezpečenstvím je pro ně kromě kopyt a zubů jedině útěk. Kůň je „odborníkem na útěk“ a nebezpečné je pro něj vše neznámé. S tímto musíme vždy počítat a budeme-li svět kolem sebe vnímat koňskými smysly, můžeme se lépe vcítit do jejich povahy a naučíme se jim rozumět.

Koně poznají přátelství
Kůň potřebuje přítele, aby byl spokojený. Je-li osamocen, je neklidný, nervózní, nejistý a časem i zlý. Proto je důležitý život ve stádě. Přátelství mu nenahradí koza, ovce, husa ani pes … ani člověk. Ale vede-li kůň spokojený život ve stádě, může navázat hluboké přátelství i s člověkem, protože má ze stáda osvojené projevy přátelství a jeho výhody.

Kůň má zvláštní smyslové schopnosti a z toho vyplývají důležitá pravidla
Zrak
1) Kůň vidí jako ve zpomalovači i ty nejmenší, nejrychlejší a nejvzdálenější pohyby, které člověk nemůže nikdy spatřit.
Pravidlo:
- je nutné dát koni možnost pozorovat nebezpečí a posoudit je.
- při práci s koněm se vyhni rychlým a nečekaným pohybům.
2) kůň je schopen vidět dva obrazy najednou. Tak může vidět téměř celé své okolí.
Pravidlo: poleká-li se kůň něčeho, ihned mu umožni otočit hlavu směrem vyrušení, aby mohl posoudit nebezpečí – mezitím na něj mluv klidným hlasem a mysli na to, že zůstaneš-li klidný a jistý ty, jako vůdce stáda, nezačne prchat ani zbytek stáda (tvůj kůň).
3) kůň vidí ostře pouze tak, že zvedá a spouští hlavu.
Hlava dole = kůň chce vidět ostře něco před sebou a na straně.
Hlava nahoře = kůň chce vidět ostře do dálky a částečně do strany. Při zdvižené hlavě vzniká před koněm a za koněm slepá oblast, ve které kůň nic nevidí.
Pravidlo: ke koni se přibližuj ze strany a vždy jej klidně oslov. Přibližuješ-li se zezadu, jsi možná ve slepém pásmu, kůň tě vůbec nevidí a může se tě leknout.

Sluch
1) Koně slyší ve dvou směrech a rozeznávají různé zvuky ze dvou stran současně.
Pravidlo: má-li kůň při jízdě jedno ucho natočené dozadu (k tobě), znamená to, že se na tebe soustředí a čeká na tvé pokyny. Používej vždy při stejných situacích (i při práci ze země) stejné zvuky.
2) Jakmile kůň vytuší nějakou překážku, kterou nemůže vidět, frká vzduch a ozvěna frkání mu prozradí velikost a vzdálenost překážky. Tímto způsobem může kůň odhadovat i hloubku neprůhledné kaluže.
Pravidlo: při jízdě krajinou dej koni možnost natáhnout krk dopředu, aby se seznámil s překážkou.
3) Koně jsou velmi citliví na zvuk - hluk motoru nebo křik lidského hlasu je zneklidňuje či přímo znervózňuje.
Pravidlo: kůň potřebuje klid zejména při krmení. Tiše puštěné rádio nevadí – koně mají rádi hudbu a reagují i na rytmus a takt. Tichý hlas působí jako pochvala – čím tišeji mluvíme, tím přívětivěji a konejšivěji to na koně působí.

Čich a chuť
1) Koně se navzájem (a tedy i s lidmi) poznávají hlavně čichem. Podle pachu pozná kůň cestu domů, nepřítele na kilometr daleko nebo i novou příměs v krmivu.
Pravidlo:
- při seznamování s koněm mu dej možnost očichat tvoji pokožku a vlasy, teprve pak ho pohlaď, uchop za ohlávku apod.
- osedlaný kůň by neměl čichat ke všemu možnému. Musí se chovat ukázněně a soustředit se na svého jezdce a nehledat po okolí zábavu v různých zajímavých vůních.
2) Koně mají rádi sladkou a slanou chuť, hořké a kyselé odmítají. Proto občas rádi olizují zpocené slané ruce člověka.
Pravidlo: nejvhodnějším pamlskem pro koně je kostka suchého tvrdého (neplesnivého) chleba, popřípadě mrkev, jablko či hruška.

Hmat
1) Hmat uplatňuje kůň především přes hmatové chlupy rostoucí v oblasti nozder, tlamy a očí.
Pravidlo: nikdy se tyto chlupy nesmí koní stříhat!
2) Pokožka koně je citlivá na teplotu, bolest a i přes srst vnímá jemné dotyky.
Pravidlo: nikdy na koně nenadále nesahej, mohl by se polekat. Vždy nejprve tiše promluv a pak se jej dotkni celou dlaní – příliš lehké doteky by mohly připomenout mouchu, kterou by mohl kůň instinktivně odehnat švihnutím ocasu nebo zvednutím zadní nohy.
3) Také spodní strana kopyt je velmi citlivá. Jsou v ní cévy i nervy. Koně dbají instinktivně na to, aby své nohy neohrozili a jsou velmi pozorní, jdou-li po neznámém povrchu. Koně dobrovolně nešlápnou na nic živého a i na rozlehlé pastvině dají přednost vydupané stezce.
Pravidlo: koňské nohy ošetřuj pečlivě, citlivě a pravidelně. Po každé jízdě kontroluj celé kopyto i spěnku, neboť na koni o třech či méně zdravých nohách si už nezajezdíš. Jedete-li méně známým terénem, nech koně, ať instinktivně vybere cestu.

Koňská mysl
Kůň není příliš inteligentní – jeho mozek je v poměru k velikosti hlavy celkem malý, ale zato má velmi dobrou paměť a je velmi učenlivý a přizpůsobivý.

Koně si obzvlášť dobře pamatují:
místa, kde se děje něco zvláštního
cesty a krajiny
zvuky
kdo je kdo
zvláštní pohyby
co není nebezpečné

Zlozvyky
Tkalcování (hodinaření) = kývání hlavou, nebo i celou přední částí těla, ze strany na stranu.
Klkání = polykání vzduchu. Kůň se zapře horními zuby např. o žlab, ohne krk do oblouku a natáhne vzduch do žaludku. Spolyká-li takto mnoho vzduchu, nebude mít v žaludku dostatek místa pro potravu a může v nejhorším případě dostat i koliku. Tomuto zlozvyku zabrání klkací řemen nebo pobyt na pastvině. (není prokázáno, že by tento zlozvyk mohl okoukat jeden kůň od druhého)
Okusování = kůň z nudy okusuje různé zařízení stáje.
Plazení jazyka - porucha chování, související se špatným základním výcvikem koně. Původem může být např. špatně padnoucí udidlo nebo nervozni jezdec s tvrdou rukou. K plazení jazyka jsou náchylnější krevnatější koně, kteří mají citlivější nervový systém.
Pevně utažený nánosník rozhodně nepomůže - řešení můžeme najít v bezudidlovém ježdění (bosal) a horsemanshipu.

Válení
Koně se rádi válejí pro své potěšení, uvolnění svalů (hlavně zádových), jako součást hygieny kůže a někdy je válení projevem kolikového onemocnění či jiné bolesti. Pokud se kůň válí pro své potěšení a uvolnění, připomíná jeho počínání protahujícího se člověka. Dopřejte koni toto malé potěšení.

Zdraví
V době odpočinku vykazuje kůň 8-16 dechů za minutu.
Teplota koně se měří v konečníku a standardně se pohybuje v rozmezí 38,3 – 38,6°C.
Normální pulz koně se pohybuje od 30 do 50 tepů za minutu. Měří se na krční tepně a vyžaduje jistou dávku zručnosti. Ani po námaze by hodnota neměla překročit více než čtyřnásobek počtu dechů.
Koně je nutné pravidelně očkovat a odčervovat - odčervení probíhá vždy u všech koní ze stáje najednou.
Padá-li zvířeti potrava často z huby, nebo odmítá-li žrát, jde o neklamný příznak problémů se zuby.
Nálevka spěnkového kloubu - nadprodukce synoviální tekutiny. Kůň většinou nekulhá. Jde o otok nad spěnkovým kloubem, který se často zhorší po delším odpočinku (stání).
Podlom – mokvavé rány na zadní straně spěnky, později strupy na kůži. Onemocnění vzniká při promáčení kůže nebo při přesušeném a prašném prostředí.
Letní vyrážka – alergie na komáry. Koni mokvá kůže u kořene ocasu a ztrácí zde srst.
Kolika – bolest v břiše. Kůň nepřijímá potravu a ohlíží se směrem na břicho, začíná se potit, hrabat přední nohou nebo kopat zadní nohou směrem k břichu. V další fázi kůň ulehá a při bolestech se válí bez ohledu na své okolí. Tep je zvýšený na 60-80 tepů za minutu.
Průjem - řídká konzistence trusu. Trvá-li u koně průjem více než dvě hodiny nastává dehydratace. Při několikadenním průjmu je úbytek tekutin velmi značný a dochází k vážné ztrátě na tělesné hmotnosti.

Jak velký kůň se k tobě hodí?
Je-li kohoutek koně zhruba ve výšce očí jezdce (nebo malinko níž), měla by být výška koně vyhovující.

Jaké plemeno je vhodnější pro začátečníky?
Arabský plnokrevník – ne
Anglický plnokrevník – ne
Holštýnský kůň – ano
Hannoverský kůň – ano
Trakehnský kůň – ano
Český teplokrevník – ano
Quarter horse – pro pokročilé začátečníky
Tennessee Walking Horse – ano
Andalusan – ne
Fríský kůň – nevhodný pro děti, vhodný pro dospělé pokročilé začátečníky

Rozdíly mezi anglickým a westernovým ježděním.
- spočívají hlavně ve způsobu uzdění, sedlání, vedení otěží a užívání pomůcek
Anglie: jezdec drží otěže oběma rukama a udržuje neustálé spojení s koněm působením váhy, holeněmi a otěží. Kůň je zcela pod jezdcovou kontrolou.
Western: jezdec vede otěže jednou rukou (druhou potřebuje k práci) a s koněm je ve spojení především sedem a holeněmi. Kůň pracuje samostatně.
Těžko říci, co se koním více líbí. Oběma způsoby můžeme při nesprávném zacházení koni uškodit.

Co by měl umět kůň?
Po odstavu od matky se hříbě musí nejdříve naučit základním pravidlům chování:
- snést dotyky různě po těle
- nechat si nasadit a klidně nosit ohlávku
- stát klidně při čištění, kartáčování apod.
- ochotně dávat kopyta
- nechat se vést na vodítku a netáhnout
- nebát se při transportu, letících papírů, hluku motoru
- akceptovat člověka jako „šéfa“
Je dobré na koně hodně mluvit, aby si zvykl na lidský hlas.
Plně tělesně vyspělý je kůň zhruba v sedmi letech (v závislosti na plemeni, pohlaví, apod.), ale k jízdě pod sedlem se přijíždí již kolem třetího/čtvrtého roku. Váhu jezdce vnímá nejprve jako těžký pytel, který mu nabourává rovnováhu. Později se naučí rovnováhu vybalancovat silou zadních noh a hlavou a krkem.


ZÁKLADNÍ PRAVIDLA JEZDECTVÍ

Při klasickém anglickém ježdění cítí kůň působení jezdce ve třech tělesných oblastech: hřbetě, bocích a tlamě (a hřbetě nosu).
Toto působení jezdce na koně se nazývá pomůcky.
Pomůcka vahou - je nejdůležitější pomůckou.
Přesunutím své hmotnosti např. na levou sedací kost dosáhneš toho, že kůň půjde doleva. Zároveň musíš tisknout pravou holeň na břicho koně.
Pomůcka křížem
Máš-li trup ve svislé poloze, je tvoje hmotnost rozložena rovnoměrně na obě sedací kosti. Přitáhnutím kříže (předsunutím pánve) můžeš vyvíjet tlak kupředu. Je to podobný pohyb, jako když se chceš houpat na židli.
Pomůcky holeněmi
- pobízejí zadní nohy koně k chůzi kupředu. Oběmi holeněmi vyvíjíme stejnoměrný tlak na oba koňské boky. Pomůcka holeněmi je dávána holeněmi, nikoli lýtky nebo patami.
Pomůcka otěžemi
Měj neustále na paměti, že je kovové udidlo umístěno v měkké a citlivé koňské hubě. Proto za něj nikdy netahej a používej je jen jako doplňující pomůcku k pomůckám váhou a holeněmi.
Otěže jsou tu k řízení koně a ne k tomu, aby ses jich držel!
Přitahování: otěže zkracuješ tak, že napřímené pěsti obrátíš velmi jemně o pár milimetrů směrem k sobě.
Popouštění: musí přijít po každém přitáhnutí. Pěsti otočíš od těla pryč nebo posuneš dlaně dopředu - nikdy nesmí dojít k prověšení otěží.
Vydržení: pěsti necháváš pevně sevřené a vydržíš vznikající tlak koně na udidlo, než povolí. Zároveň musíš pobízet sedem a holeněmi (a to je poměrně těžké). Jakmile kůň získá lehké přilnutí a povolí v šíji, musíš hned popustit.

Kůň nemá žádnou představu o tom, co je poslušnost a neposlušnost - kůň prostě reaguje.
To, co je mu příjemné, udělá znovu.
Bude se vyhýbat všemu, co v něm vzbuzuje stísněnost, strach a nepříjemné pocity.
Pokud mu nebudeme dávat jednoznačené signály, bude zmatený a nejistý - bude nás ignorovat, nebo se pokusí utéct.